Vzájemné souvislosti a limitující faktory výkonu (III.)

12.02.2019

V předchozích dvou článcích jsme se podrobněji podívali na klienta s bolestí kotníku a dalšího, který měl omezenou mobilitu v oblasti jeho dorziflexe, přičemž oba tyto problémy odhalil funkční screening a hodnocení. Rozebrali jsme také způsob, jak tyto problémy mohou způsobit nebo přispět k omezení, případně zkomplikovat výkon u vertikálního skoku. Způsob, který jsem tento článek psal, se snažil ctít přístup sportovní vědy v podobě odstraňování domněnek ohledně příčin způsobujících omezení výkonu. Koncept, který podporuje systém odhalování těchto 'parkovacích brzd' výkonu se nazývá regionální interdependence. Koncept, který je centrální pro Functional Movement Systems. Existují důkazy, že tyto dva koncepty společně s pozměněnou motorickou kontrolou, mají význačnou úlohu při běhu, skoku a sportovním výkonu všeobecně. Navíc, důkazy naznačují, že motorická kontrola může být limitující faktor v případě sportů u nichž výkon závisí zejména na běhu a skoku. Tento argument předložil uznávaný sprinterský a skokanský kouč, profesor motorického učení Frans Bosch. Tento článek pokračuje v prozkoumávání druhého důvodu, který vysvětluje omezený výkon, přičemž vychází z následující otázky:
Jak SFMA a FMS experti mohou přenést koncept regionální interdependence na FCS nebo jiné specifické testy fyzické kapacity a sportovního výkonu?
Na výše zmíněnou otázku se podíváme pomocí praktického příkladu – jak zlepšit vertikální skok.

Nejprve si ovšem v krátkosti zopakujeme předchozí dva články. Do mého zařízení přišli čtyři klienti se stejným cílem – zlepšit se ve vertikálním skoku. Jenny, Joe, Bella a Brad všichni hráli sport silně závislí na skákání - volejbal a basketbal. Kolik z vás by jim dalo ten samý skokanský program? Hádám, že spousta z nás, tedy alespoň do okamžiku, než se spojíme kolem Functional Movement Systems. Ačkoli pocházíme z rozdílných prostředí a používáme různé metody, podřizujeme se systémům a logice v případě, že jsou zajedno s vědou a směřují k praktické jednoduchosti.

Individuální zhodnocení každého sportovce nám představilo rozdílné diagnózy: jednu s bolestí, jednu s omezenou mobilitou, jednu s dysfunkční motorickou kontrolou a jednu s izolovaným výkonnostním problémem.

  Jenny Joe Bella Brad
Diagnóza Funkční s Bolestí Mobilita - Dysfunkce Motorická kontrola - Dysfunkce Izolovaný výkonnostní problém

Kolik z vás by jim dalo ten samý skokanský program teď? Ve sportovní vědě se snažíme vyhýbat předpokladům, pokud je to možné. Takže, když víme, co může komplikovat vertikální skok daného sportovce, můžeme začít pracovat na tom, abychom danou domněnku smetli ze stolu co možná nejrychleji. Jednoduchý způsob jak toho dosáhnout, je zaměřit se na bolest, omezenou mobilitu nebo problém s motorickou kontrolou, odstranit je a znovu otestovat vertikální skok. Můžeme tak zjistit, jestli pohybový problém ovlivňoval jejich výkon nebo nikoli.

V této třetí části našeho čtyřdílného seriálu se podíváme na Bellu. Ta nemá žádný problém s mobilitou při dorzální flexi kotníku, ani netrpí bolestí, ovšem její screening motorické kontroly dolních končetin během FCS odhalil větší než přípustnou čtyřcentimetrovou asymetrii a nedostatečné skóre na levé straně. To naznačuje dysfunkční motorickou kontrolu – omezenou schopnost kontrolovat pohyb svého těla mimo těžiště za určitou hranicí s asymetrií mezi stranami.

V BŘEZNU ŠKOLENÍ FMS V PRAZE: http://www.tptherapy.cz/skoleni-FMS-Combo

Ačkoli má Bella úplnou mobilitu kotníku a netrápí ji žádná bolest, předvedla výrazně zhoršenou schopnost produkce a přenosu síly jak ve vertikálním, tak v horizontálním směru. Z testování skoku z místa s rukama v bok vyšlo najevo, že horní polovina těla přispívá v porovnání s klasickým skokem z místa pouze z 13 %, přičemž mezi silou generovanou při skoku s rukama v bok a klasickém skoku by měl být rozdíl minimálně 20 %. To naznačuje, že Bella postrádá synchronizaci mezi horní a dolní polovinou těla – dysfunkce motorické kontroly.

V případě Belly může být omezená motorická kontrola faktor omezující její výkon na screeningu motorické kontroly a může také omezovat její výkon v situacích, kdy je vyžadována motorická kontrola při zátěži vyšší, než je váha vlastního těla. Jediný způsob, jak odstranit tento předpoklad je - zaměřit se nejprve na motorickou kontrolu a následně znovu otestovat její silové výstupy.

Slyším některé profesionály, jak naznačují, že Bella může mít pouze nedostatečnou sílu. Taková prohlášení, která tvrdí, že nedostatky ve skoku je možné překonat zvýšením síly a výkonu, kde výkon je síla produkovaná za jednotku času, jsou velmi častá. Naneštěstí tento vzorec platí pro produkci síly, ale už ne pro její 'recyklaci'. A je to právě 'recyklace' síly co v mnoha sportovních odvětvích limituje výkon, nikoli její produkce. S tím, jak jednotlivé části těla přijímají zátěž při pohybech jako je třeba dvojskok, ukládají energii a následně ji uvolňují při odrazu, čímž přidávají až 10 % (Turner a Jeffrey, 2010) nebo dokonce až 25 % (interní data) k maximální síle, kterou dokážeme vyjádřit při klasickém skoku. Schopnost Belly recyklovat energii byla zhruba 8 % jak ukázalo srovnání trojitého skoku z místa s jejím klasickým skokem z místa.

Pojďme se teď podívat na vzlet při skoku vysokém z rozběhu. Těsně předtím, než se při skoku odlepí nohy od země, dochází k přenosu síly odpovídající zhruba 5 až 9 násobku tělesné hmotnosti skrze kontraktilní elementy prostřednictvím elastických elementů (Milan, 2010, Deporte, 1989). Jinými slovy - napětí z chodidla při došlapu je přijato vazy a pasivně elastickými fasciálními strukturami, načež je přeneseno na kontraktilní svaly. To vše se přitom odehrává mezi 0.1 až 0.25 vteřinami v závislosti na rychlosti přiblížení. Jaká je šance, že individuální sval dokáže přidat nějakou energii navíc nad 5 – 9 násobek tělesné hmotnosti za tak krátký okamžik? Síly, které elastické součásti našeho pohybového aparátu vyvíjí na kontraktilní elementy, jsou tak vysoké, že jedinec může stěží přidat nějakou další sílu v rámci její aktivní produkce. Někteří dokonce spekulují, že jakmile jedinec běží rychlostí vyšší než 4 metry a sekundu, nemůže do systému přidat žádnou další energii (Bosch, 2014). Například při skoku s rozběhem nemůže atlet skákat silněji/výš, nýbrž může jen přesměrovat hmotu svého těla jiným směrem – z horizontálního při běhu, do vertikálního při odrazu. Toto přesměrování se spoléhá na recyklaci síly spíše než na její produkci.

Pokud bych měl předchozí odstavec stručně zopakovat tak v případech, kdy síla mění směr - jako je třeba u skákání - můžeme pouze přesměrovat sílu, nikoli ji přidávat.

Proces přesměrování síly vyžaduje kombinaci statické a dynamické stability. Statická stabilita je schopnost kontrolovat úhel kloubu, zatímco jiné části těla se pohybují. Zatímco dynamická stabilita je schopnost vyjádřit pohyb v určitém směru, zatímco kontrolujeme pohyb v jiném směru. V případě ztráty této statické nebo dynamické stability dochází ke ztrátě kontroly nad pohybem a sílu není možné přesměrovat optimálně - jinými slovy není znovu použita a uniká ven z kinetického řetězce. Takovéto úniky pak můžeme odhalit v rámci pohybového screeningu a hodnocení pomocí FMS a SFMA.

Test vertikálního a horizontálního skoku zvýrazňují funkční problémy způsobem, který z nich na první pohled dělá výkonnostní problémy. Pokud byste neznali onu funkční stopu, viděli byste, že pokaždé když po nich chcete kyčelní ohyb, extenzi, flexi, kontrolu mobility kotníku a podobně, je jejich výkon podprůměrný. Nyní když víte o jejich funkčních problémech, vidíte, že jejich dysfunkce a nedostatky jsou zvýrazněny společně s tím, jak narůstá jejich zátěž. Ono slovo zvýrazněny by mělo říct víc než dost příslušnému sportovci, kouči, rodiči, lékaři, fyzioterapeutovi a obdobně – Jenny má bolesti, které mohou její výstup ovlivňovat víc a víc spolu s narůstající zátěží. Joe má omezenou mobilitu, která omezuje jeho vstupy přijímané nervovým systém a před zatěží načte jeho výstupy – což je dále zvýrazňováno spolu s narůstajícími požadavky. A podobně Bella má funkční problém (motorickou kontrolu) zvýrazněný zátěží nikoli izolovaný výkonnostní problém.

Pokud používáme pouze pohybový screening (FMS) sledujeme pouze pohybové vzory. Pokud používáme hodnocení pohybu (SFMA), zaměřujeme se na bolestivé vzory - rozkládáme je postupně na jejich komponenty ve snaze zjistit proč nefungují správně alespoň na základní úrovni nebo proč jsou bolestivé. A nakonec, když používáme screening kapacity (FCS) sledujeme kompetentní vzory a hodnotíme jejich výkonnostní kapacitu. Náš celkový cíl je zjistit, jestli má náš klient dysfunkční nebo bolestivý vzor, který bude zvýrazněn zatížením při výkonu nebo jestli mají izolovaný výkonnostní problém prostý jakýchkoli problémů s pohybovými vzory.

To co hledáme je absence selhání v každé kategorii.

Moderní kouč nebo klinický pracovník zabývající se výkonnostním problémem, by měl porozumět pěti základním C – kauzativní (causative), přispívající (contributing) nebo komplikující (complicating) faktory bolesti, mobility a motorické kontroly, kompetence (competency) pohybových vzorů a kapacita (capacity) pohybových vzorů. Jsou to právě tato C, co směřují intervenci k maximálním výkonům. A jsou to právě první tři C, kauzativní, přispívající nebo komplikující faktory tak, jak se uplatňují vzhledem k motorické kontrole -> umožňuje SFMA a FMS profesionálům využít hodnocení regionální interdependence, které spojuje zdraví a funkci se světem sportovního výkonu.

Jak nyní jistě vidíte, jednoduchý test výkonnostní kapacity odhaluje pouze nejzákladnější neuromuskulární atributy výkonu atleta. My bychom ovšem nyní měli rozumět tomu, že tento test nám již neříká, jestli je případný nedostatek kapacity spojený se špatným zdravím, omezenou mobilitou nebo asymetriemi, chybnou motorickou kontrolou nebo dysfunkční stabilitou či se jedná opravdu pouze jen o nedostatečnou výkonnostní kapacitu a je proto potřeba dalšího zhodnocení pro odhalení skutečných slabých článků.

Ve čtvrtém díle tohoto seriálu se podíváme na Brada, který má izolovaný výkonnostní deficit. Tím, že ho nejprve provedeme screeninigem a následně několika testy si ověříme, že jeho výkon při vertikálním skoku stojí na základech kompetentních vzorů s minimální přípustnou úrovní mobility a stability/motorické kontroly.
 

V BŘEZNU ŠKOLENÍ FMS V PRAZE: http://www.tptherapy.cz/skoleni-FMS-Combo
 

Reference:

* BOSCH, F. 2014. Personal communication at the "Positive Running Workshop", Darwin, Australia.
* DEPORTE, E. 1989. Ground reaction forces in elite high jumping. Journal of Biomechanics, 22, 1002.
* MILAN, C. 2010. Biomechanical characteristics of take off action in high jump – A case study. Serbian Journal of Sports Sciences, 4, 127-135.
* TURNER, A. N. & JEFFREYS, I. 2010. The Stretch-Shortening Cycle: Proposed Mechanisms and Methods for Enhancement. Strength & Conditioning Journal, 32, 87-99.

Autor: Greg Dea
Publikováno: 20. 10. 2017
Odkaz na původní článek: https://www.functionalmovement.com/articles/783/regional_interdependence_and_limiting_factors_to_performance_part_3
Přeložil: Roman Kladivo, FMS 2.