Vzájemné souvislosti a limitující faktory výkonu (IV.)

20.02.2019

V předchozích třech článcích jsem se zabýval klientem s bolestí kotníku, dalším který měl omezenou dorzální flexi kotníku a posledním, který měl nedostatečnou motorickou kontrolu dolních končetin. Tyto problémy jsme u nich odhalili pomocí funkčního screeningu a hodnocení, načež jsme rozebrali důvody, proč mohou být příčinou, přispívat nebo komplikovat jejich výkon ve vertikálním skoku. Diskuze, kterou jsme v rámci daného článku vedli, se držela přístupu sportovní vědy, který se zaměřuje na odstranění předpokladů s ohledem na možné limitující faktory výkonu. Centrální koncept, který podporuje tento systém odhalování 'ručních brzd' výkonu se nazývá regionální interdependence a je jedním z centrálních konceptů Functional Movement Systems. Existují důkazy, že tyto dva koncepty společně s pozměněnou motorickou kontrolou mají význačnou úlohu při běhu, skoku a sportovním výkonu všeobecně. Navíc důkazy naznačují, že motorická kontrola může být limitující faktor v případě sportů u nichž výkon závisí zejména na běhu a skoku. Tento argument předložil uznávaný sprinterský a skokanský kouč, profesor motorického učení Frans Bosch. Tento článek pokračuje v prozkoumávání druhého důvodu, který vysvětluje omezený výkon, přičemž vychází z následující otázky:
Jak mohou uživatelé SFMA a FMS přenést koncept Regionální interdependence na FCS a specifické testy fyzické kapacity a sportovního výkonu?
Pojďme se na zmíněnou otázku podívat pomocí praktického příkladu - jak zlepšit svůj vertikální skok.

Nejprve si ovšem v krátkosti zopakujeme předchozí dva články. Do mého zařízení přišli čtyři klienti se stejným cílem – zlepšit se ve vertikálním skoku. Jenny, Joe, Bella a Brad všichni hráli sport silně závislí na skákání - volejbal a basketbal. Kolik z vás by jim dalo ten samý skokanský program? Hádám, že spousta z nás, tedy alespoň do okamžiku, než se spojíme kolem Functional Movement Systems. Ačkoli pocházíme z rozdílných prostředí a používáme různé metody, podřizujeme se systémům a logice v případě, že jsou zajedno s vědou a směřují k praktické jednoduchosti.

Individuální zhodnocení každého sportovce nám představilo rozdílné diagnózy: jednu s bolestí, jednu s omezenou mobilitou, jednu s dysfunkční motorickou kontrolou a jednu s izolovaným výkonnostním problémem.
 

  Jenny Joe Bella Brad
Diagnóza Funkční s bolestí Dysfunkce mobility Dysfunkce motorické kontroly Izolovaný výkonnostní problém

 

Kolik z vás by jim dalo ten samý skokanský program teď? Ve sportovní vědě se snažíme vyhýbat předpokladům, pokud je to možné. Takže - když víme, co může komplikovat vertikální skok daného sportovce, můžeme začít pracovat na tom, abychom danou domněnku smetli ze stolu co možná nejrychleji. Jednoduchý způsob jak toho dosáhnout, je zaměřit se na bolest, omezenou mobilitu nebo problém s motorickou kontrolou, odstranit je a znovu otestovat vertikální skok. Můžeme tak zjistit, jestli pohybový problém ovlivňoval jejich výkon nebo nikoli.

V této finální části našeho čtyřdílného seriálu se podíváme na Brada:

  Výška Délka chodidla Dorzální flexe Dolní MCS Vertikální skok s protipohybem Skok z místa Skok z místa, ruce na kyčlích Trojitý skok z místa Skok z jedné nohy 2-1-2 Skok
Brad 171 26 Levá 45° Pravá 45° Levá 54 cm Pravá 54 cm 34 cm 188 cm 157 cm 640 (120 %) Levá 165 Pravá 167 Levá 192 Pravá 202

 

Brad nemá žádné 0 ani 1 v rámci svého FMS skóre, prošel screeningem motorické kontroly horních i dolních končetin a nemá žádné asymetrie. Jeho vertikální skok je ovšem poměrně slabých 34 cm. Jeho skok z místa je 188 cm, což je víc, než je jeho výška s poměrem skoku k výšce 1.1. Obecně pokud je člověk schopný skočit alespoň jednonásobek své vlastní výšky, je to signál pro funkční schopnost produkce síly. Poměr mezi horní a dolní polovinou těla je adekvátní, přičemž jeho horní polovina těla přispívá ke skoku dalšími 20 % v porovnání se skokem s rukama na kyčlích, což je odpovídající výsledek. Jeho trojitý skok z místa v porovnání se skokem místa ukazuje na schopnost uložit a zrecyklovat o 20 % více energie při svém druhém a třetím skoku, což je taktéž považováno za normální. Totéž můžeme vidět u jeho 2:1:2 skoku, který přidává dalších 20 % ke vzdálenosti, kterou dokázal skočit při klasickém skoku z místa, což je taktéž považováno za normální.
 

V BŘEZNU ŠKOLENÍ FMS V PRAZE: http://www.tptherapy.cz/skoleni-FMS-Combo
 

Jinými slovy, Brad má jednoduchý izolovaný výkonnostní deficit.

Fundamental Capacity Screen (FCS) dokáže identifikovat výkonnostní elementy v případě, že je funkční základna neporušená. Bradův pohybový screening ukazuje, že je v tomto ohledu kompetentní, takže jsme v zásadě našli výkonnostní problém, na který se můžeme zaměřit. Jak tvrdě se na něj zaměříme závisí na tom, jak hluboko pod optimem se nachází. V tomto bodě není potřeba zabývat se periodizací a dlouhodobými cíli. Předtím, než se podíváme na lepší alternativy k periodizaci a dlouhodobé adaptaci, pojďme si zopakovat několik klíčových konceptů.

 

Odpověď předchází adaptaci

Jak jsme si popsali v prvním článku, hodnocení není funkční jenom protože vypadá jako sport, pro který naši klienti trénují. Hodnocení je funkční, protože dokáže odhalovat schopnost reagovat a adaptovat se na vnější a vnitřní stimulaci. Schopnost reagovat na externí a interní stimuly je poprvé demonstrována prostřednictvím základních pohybových vzorů vyjádřených s minimální přípustnou úrovní mobility a dostatečnou motorickou kontrolou. A při stimulech větších, než je vlastní tělesná hmotnost jako jsou například skoky, je funkce kategorizována jako vyjádření vzorů s kompetentní úrovní motorické kontroly a s alespoň minimální přijatelnou úrovní kapacity dle enviromentálních minim (norem).

Vyřešení funkčního slabého článku má vždycky prioritu před řešením výkonnostních problémů.

Pokud totiž neuděláme žádný screening pohybu nebo fundamentální kapacity, je velmi jednoduché předepsat klientovi generický rychlostní nebo skokanský program namísto výkonnostního tréninku v rámci kterého řešení jejich funkčního slabého článku pozitivně ovlivní jejich výkon.

Jinými slovy - my neřešíme dysfunkci jejich základních pohybových schopností, protože mají za cíl zlepšit svůj vertikální skok – všichni čtyři mají ten samý cíl. Jejich cíl totiž takřka neovlivňuje množství výsledků, kterých mohu při screeningu dosáhnout. Ačkoli může existovat větší množství než výše uvedené výsledky, můžete jasně vidět, že tyto čtyři – bolest, mobilita, motorická kontrola a výkon – jsou mnohem důležitější než konkrétní úkol. Na subjektu – osobě – záleží mnohem více než na jejím cíli. Jejich cíl, skákat výš nám říká, že mají problém skákat tak vysoko, jak by chtěli. Ovšem trénink k dosažení tohoto cíle, který je založený na skocích není prioritou pro člověka, který má bolesti, nedokáže se hýbat nebo mu uniká energie na testu motorické kontroly. Pokud jsou zranění a nemohou se pořádně hýbat, jedná se o pacienty - nikoliv o dobře fungující atlety s deficitním vertikálním skokem.

Jak vidíte, můžeme nyní s důvěrou říct, že celý Functional Movement Systems:

* Odhaluje výkonnostní problémy, a...

* ...poskytuje příležitost odstranit předpoklady ohledně příčin, komplikací a faktorů, které přispívají k těmto problémům.

Výkon pozměněný problémy s motorickou kontrolou?

S někým jako je Brad bychom se měli zamyslet nad tím, jak 'otřást systémem' tak, abychom získali rychlou odezvu. Pojďme se na předchozí větu podívat trošku podrobněji.

Když k nám přijde někdo jako Brad, kdo má adekvátně funkční základní pohybové schopnosti, ovšem zároveň trpí výrazným výkonnostním deficitem, následujeme pravidla pro řešení neuromuskulárních nedostatků v pohybových vzorech – což je základ kurzu SFMA level 2, který v tomto podporují korektivní prvky z FMS level 2 a FCS. Jako první věc a zároveň naprosté minimum, které musíme udělat, je podívat se na jejich program. Je totiž slušná šance, že mají špatně poskládané priority v rámci svého tréninkového cyklu a nesoustředí se tak na svůj nejslabší článek. Soustředění na nejslabší článek totiž přinese rychlou odezvu. Jak objevíme tento slabý článek? Pomocí základní úrovně pro funkci.

 

Jak změnit regionální slabý článek pro zlepšení výkonu?

Dovolte mi, abych vám na tuto otázku odpověděl pomocí praktické ukázky. Když mě požádali, abych pomohl čínskému ženskému volejbalovému týmu, zeptal jsem se jejich hlavního kouče Jenny Lang-Pinga. „Jaké jsou kritické faktory Vašeho úspěchu, o kterých si myslíte, že Vám s nimi mohou pomoct?“

Odpověď kouče Lang Ping zněla: „Naše děvčata potřebují více síly a rychlosti.“

Způsob, jakým jsem přistoupil ke zlepšení jejich síly a rychlosti pak závisel na jiné otázce „Kde jsou teď?“ ve vztahu k rychlosti a síle.

Abych podpořil jejich adaptační plán, musel jsem pracovat na vyřešení tolika bolestí a dysfunkcí mobility a motorické kontroly, kolik jsem jenom mohl, abych vyvolal odpovědi, které zlepšily připravenost sportovců na adaptaci. Způsob, jakým jsem prakticky zajistil, aby to fungovalo, byl ten, že jsem vytvořil program, který ctil princip rychlé odezvy pro dlouhodobou adaptaci. Těsně jsem přitom spolupracoval s jejich koučem pro výkon Rettem Larsonem. Společně se nám podařilo zajistit, aby hráčky měly potřebné bolesti a dysfunkci odstraňující aktivity před hlavním tréninkem, během pohybové přípravy nebo v rámci super setů během tréninku. Nebyl to zrovna obvyklý postup, ale dodržoval náš systém. V západních zemích mohlo být úspěchu pravděpodobně dosaženo i za využití rozdílné hierarchie. Ovšem fakt, že jsem byl schopen pracovat na korekcích v rámci sezóny (obvykle se jedná o aktivitu mimo sezónu) v takto objemné tréninkové kultuře, jasně dokazuje důležitost systematické práce na základních elementech, které podporují úspěch. Tato případová studie zaměřená na způsob, kterým jsem tento konkrétní tým přiblížil k neprůstřelnosti je rozebrána podrobněji v jiném článku (Dea, 2015).

Za výše uvedených okolností jsem byl posuzovaný na základě zlepšování výkonu svěřených atletů. Typicky se totiž v takovém případě implementuje adaptační program vytvořený na základě předpokladu, že atlet, který jím má projít, je připravený na příjem stimulace, která má vyvolat následnou adaptaci. Když však screening odhalil bolest a dysfunkci, nemohli jsme kouč Larson a já nadále předpokládat, že jsou připravení na adaptaci. Tím, že jsme vyřešili jejich problém s bolesti a dysfunkční mobilitu a motorickou kontrolu, jsme mohli zlepšit jejich reakci na tréninkový program. Plán, který měl přinést výsledky požadované hlavním koučem, byl postavený na principu 'odezva před adaptací', což vedlo ke zlepšení výkonu, adaptability a odolnosti. Ať už pracujete v jakémkoli prostředí, na zvýšené odolnosti u vítězících atletů záleží.

Dospěli jsme tak k důležité myšlence. Vždycky záleží na tom, jestli vás klient platí za to, že ho bavíte pomocí tréninku, který je zaměřený na vertikální skok nebo jestli vám platí za to, že jim pomůžete dosáhnout jejich cíle. Pochopitelně v obou případech platí, že příslušný subjekt je důležitější než úkol. Musíme totiž poskytnout našim klientům něco, co pro ně má hodnotu, protože to je naše práce, musíme ovšem také ukázat, že dokážeme vyvolat odezvu, že dokážeme odstranit překážky k pokroku. To je totiž to, co nám umožní se postavit a ukázat, že jsme ten typ profesionála, kterým jsme chtěli být, když jsme v tomto oboru začínali pracovat.

Přiblížení se ke klientovu cíli začíná tak, že objevíme kategorii, do které náš klient patří. To znamená, objevení místa, kde naše cesta začíná. Abychom toho dosáhli, používáme různé hodnotící metody, které nám pomohou tuto kategorii určit. Tato kategorie může být spojena s výkonem, funkcí nebo zdraví. Screening je baterie měření, která vám pomůže umístit klienta do příslušné kategorie propojené s checklistem, který danou kategorii specifikuje. Jednodušeji řečeno, screening nám říká, jestli se musíme systematicky zaměřit na hodnocení zdraví, zlepšit funkci na minimální přípustnou úroveň a nebo testovat výkon. Když provádíme jednotlivé testy můžeme vidět cokoli od naprostého selhání až po ty nejlepší výsledky, které jsme kdy viděli. V každém testu je pak zabudovaný bodový systém, který nám pomůže se ujistit, že jsme dotyčného zařadili do správné kategorie. Přesnější hodnocení pak můžeme použít k bližší identifikaci vážnějších omezení nebo bolesti.

Pokud provedeme pouze pohybový screening (FMS) podíváme se pouze na pohybové vzory. Pokud provedeme také pohybové hodnocení (SFMA), vezmeme ty pohybové vzory, které jsou bolestivé nebo mají neakceptovatelnou kvalitu a rozložíme je na jednotlivé části, ze kterých jsou složeny, abychom zjistili, proč tyto vzory nejsou přijatelné nebo proč jsou bolestivé. Když pak provádíme screening kapacity (FCS), bereme kompetentní pohybové vzory a hodnotíme jejich výkonnostní kapacitu. Nakonec, naším hlavním cílem je zjistit, jestli náš klient má rozbitý nějaký pohybový vzor, který by mohl být zvýrazněný zátěží nebo jestli má izolovaný výkonnostní problém, prostý jakýchkoli problémů s pohybovými vzory.

To, co hledáme je absence selhání ve všech kategoriích.

V BŘEZNU ŠKOLENÍ FMS V PRAZE: http://www.tptherapy.cz/skoleni-FMS-Combo

Moderní kouč nebo klinický pracovník, který pracuje na problému s výkonem, by měl porozumět pěti C – kauzativní (causative), přispívající (contributing) nebo komplikující (complicating) faktory bolesti, mobility nebo motorické kontroly, kompetence (competency) v rámci pohybového vzoru a kapacita pohybového vzoru. Jsou to právě tyto tři C co směřuje intervenci v rámci snahy o maximální výkon. A jsou to právě ty první tři C – kauzativní, přispívající a komplikující faktory vztažené k motorické kontrole, které umožnují profesionálům v oblasti SFMA a FMS využít své hodnocení regionální interdependence a s jejím pomocí propojit zdraví a funkci se sportovním výkonem.

S těmito informacemi je snadné vidět, že jednoduchý test zkoumající výkonnostní kapacitu, odhaluje u atleta pouze nejzákladnější neuromuskulární atributy výkonu. My bychom přitom nyní měli už chápat, že daný test neodhalí, jestli je daný deficit kapacity způsobený podlomeným zdravím, omezenou mobilitou nebo asymetrií, dysfunkční motorickou kontrolou nebo stabilitou nebo skutečně pouze nedostatečnou kapacitou. Tedy alespoň do doby, než provedeme dodatečné testy odhalující skutečný slabý článek.

Můžeme tedy říct, že výkon stojí na podpoře kompetentních pohybových vzorů, které na oplátku vyžadují zdravou mobilitu a stabilitu/motorickou kontrolu. V oblasti sportovního výkonu je toto regionální interdependence v praxi.

Jak už jsem zmínil výše to, co hledáme v každé kategorii je absence selhání, ovšem jak z hlediska funkčního hodnocení vypadá úspěch?

Úspěch z hlediska funkčního hodnocení vyžaduje dvě věci. Zaprvé - vyžaduje absenci dysfunkce. Jednoduše řečeno, nesmíte mít bolesti nebo výrazné omezení mobility nebo motorické kontroly v rámci základních pohybových vzorů. Ovšem ve specifickém prostředí nemusí být schopnost hýbat se kompetentně dostatečné pro úspěch. Kompetentní pohyb může být stále nedostatečný a tedy, druhý požadavek pro úspěch v rámci funkčního hodnocení je absence nedostatečnosti. Například, zjistili jsme že požadavky NFL nemají zrovna v lásce ty, kteří nedokáží disociovat horní a dolní polovinu těla zatímco mají snížené těžiště.

Fakt, že v takovém případě nemáte párové skóre 3 v rámci in-line výpadu znamená, že máte nevýhodu oproti těm, kteří je mají. Další příklad, v rámci elitní úrovně sportů založených na skákání, běhu a házení je skóre 3 v hlubokém dřepu podle kritérii FMS spojováno se sportovci, kteří budou mít v rámci následujících dvanácti měsíců lepší výsledky (Chapman a kol., 2013). Tato specifická prostředí nám tak ukazují, že úspěch vyžaduje absenci nedostatku stejně jako absenci dysfunkce. Jasný návod, který používáme k tomu abychom navedli ty, kteří se v tom ztrácí, je otázka „Pracujete s dysfunkcí nebo nedostatečností?“ Pokud najdete nějaký deficit, tak to, co říkáte je, že máte normálně fungujícího jedince, kterého byste měli zatížit v rámci správného prostředí a vytvořit tak potřebu po zlepšení.

S trojkou na výpad a dřep vám vnitřní kritéria, která vám pomohli tyto trojky získat, zajišťují dostatečné nárazníkové pásmo, pokud jej budete potřebovat tváří v tvář vyčerpání nebo cestování. Tato kritéria jsou absence bolesti, minimální přípustná úroveň mobility a motorické kontroly. Splnění těchto kritérií nepředstavuje žádnou garanci ani jistotu, ale je to pořád víc, než mají lidé s jedničkou nebo dvojkou. Ve světě po vás často okolnosti požadují, abyste se adaptovali nebo mikro adaptovali na určité klimatické podmínky, povrch nebo problémy – vnější faktory. Čím více trojek pak v rámci svého skóre máte, tím více máte prostoru pro smyslové vjemy. Máte vyšší rozsah své smyslové stupnice – pokud totiž váš tachometr má jen omezený rozsah, všechno nad jeho hranici vnímá vaše CNS jako nebezpečí. Pokud však svůj tachometr trošku prodloužíte před touto červenou linií, získáte lepší smyslové informace. Takže jsou v zásadě tři způsoby, jakými můžete nahlížet na skóre 3 – biomechanické nárazníkové pásmo nebo neurofyziologická vnímavost. Naopak, pokud máte na FMS skóre 0 nebo 1 znamená to, že jste už předběžně vystavováni zátěži kvůli pozměněné motorické kontrole způsobené bolestí nebo před zatíženým pohybem. To je místo, kde se může objevit dysfunkce a kompenzace, stejně jako zvýšené riziko zranění. Být předem nabitý pro daný pohyb znamená, že vaše tělo musí vynaložit více zdrojů než ostatní, takže je pro něj mnohem obtížnější splnit zadaný úkol. Naopak přítomnost nárazníkového pásma a neurologické vnímavosti podporuje dokončení větší části z naplánovaného programu, což je důležitý faktor při úspěchu v rámci výkonnostního tréninku (Raysmith a Drew, 2016).

Nedávné doplnění screeningu motorické kontroly vytvořilo spojení mezi funkčními vzory a kapacitou. Jakmile máte k dispozici FMS nebo SFMA, screening motorické kontroly vám poskytne skvělou zpětnou vazbu pro ověření vašich hypotéz. Víme, že v rámci intervenčních strategií můžete využít celou řadu postupů, jako například:

* Akupunkturu

* Mobilizační drily pro otevření kyčlí

* Naučit je jejich převalovací sekvenci (Hoogenboom a Voight, 2015, Hoogenboom a kol., 2009) v závislosti na výsledcích jejich SFMA

* Aktivovat vzor vyžadující laterální kontrolu kyčlí nebo

* Použít tape na laterální stranu kyčle.

Pokud aplikujete výše zmíněné metody intervence a přidáte s jejich pomocí klientovi v rámci screeningu motorické kontroly další tři centimetry, aniž byste procvičovali daný test, tak nikdo nebude moci pochybovat o tom, že jste zlepšili fungování celého systému. Zlepšili jsme tak výkon, aniž bychom šli přímo na trénink ve stoji na jedné noze, a to i kdybychom ty získané tři centimetry v následujících 48 hodinách zase ztratili. Získání této systém zlepšující odezvy směřující k adaptaci totiž vyžaduje konzistentní sledování daného testu a aplikace korekcí po několik dní. Během té doby signály, které budete vysílat nervovému systému zajistí, že vaše tělo začne budovat nové tkáně a adaptovat se na dané stimuly.

Pokud chceme zlepšit výsledky v rámci screeningu motorické kontroly nemusíme klienty učit nové pohybové vzory. Nemusíme je dokonce ani učit, jak balancovat na jedné noze. Pokud něco, musíme pouze rozbít chybný vzor. A to je poměrně značný rozdíl. Stoj na jedné noze už máte v sobě naprogramovaný od prvních pár let svého života. Jde jen o to, že způsob, jakým zacházíte s energií nebo vaše pozornost k příchozím smyslovým detailům je zcela jiná. Jednoduše řečeno máte zataženou ruční brzdu v podobě bolesti nebo dysfunkční mobility či motorické kontroly.

K dosažení změny nejprve vyvolejte reakci

Nyní jsme v situaci, kdy musíme zhodnotit směr, kterým se chceme dále ubírat, abychom vytvořili v klientovi pozitivní změnu. Mnoho profesionálů je zvyklých vytvořit plán a následně čekat až se adaptace objeví někde cestou. Mapa, kterou my používáme pomáhá těm, co jsou ztracení pomocí otázky, „Pracuješ s dysfunkcí nebo nedostatečností?“ Pokud najdeš nedostatečnost tak říkáš, že pracuješ s normálně funkčním jedincem, kterého bys měl zatížit ve správném prostředí abys vyvolal potřebu zlepšit se. To, o čem v tomto příkladu mluvíme je fakt, že spousta koučů bude denně pracovat s dysfunkcí, která vede k nedostatečnosti, aniž by si to uvědomili. To, co ovšem vidí, je nedostatečný výkon zvýraznění vlivem problémů s funkcí. Takže, když se snažíme změnit jednoduché věci jako je test dolních končetin v rámci screeningu motorické kontroly nebo zdvihu nohy, mobility ramen nebo výpadu, nebude se jednat o věci, které budeme chtít zatížit vnější zátěží. Nemusíme čekat na to, až dojde ke změně ve specializovaných tkáních. Můžeme vidět výsledek naší jednoduché intervence v rámci krátkodobé odezvy, která nám řekne, že jsme na správné cestě. Důvod, proč chceme změnit tyto jednoduché věci je, aby nedošlo k jejich zesílení v rámci sportovního výkonu nebo tréninku. A tím se opět vracíme k otázce „Je tato osoba normálně fungující člověk, který se chce stát super normálním jako Brad nebo je tato osoba pod normou a potřebuje nejprve vyřešit naléhavější potíže jako Jenny, Joe a Bella? Pokud se jedná o druhý případ měli bychom si uvědomit, že čas je klíčový faktor a že můžeme vidět změnu velmi rychle. Během první nebo druhé série uvidíme, jestli motorickou kontrolu zhoršujeme, zlepšujeme nebo jestli zůstává stejná. Je také třeba si uvědomit, že v případě osoby, která se zhorší v rámci prvního nebo druhého setu nebude toto zhoršení způsobené vyčerpáním, ale spíše chybnou intervencí vzhledem k jejich dysfunkci.

Z hlediska řešení slabého článku a volby příslušné intervence budeme dělat chyby pořád. Co je ovšem třeba si uvědomit je to, že když nevidíme reakci, nemůžeme pokračovat tou samou cestou v naději, že ke správné adaptaci dojde někdy v budoucnu. Pokud používáme FMS, SFMA a FCS máme k dispozici zpětnou vazbu, která je jak systematická, tak sebe zlepšující neboť ctí naši pracovní definici 'funkce' – schopnost reagovat a adaptovat se na vnitřní a vnější stimuly.

V BŘEZNU ŠKOLENÍ FMS V PRAZE: http://www.tptherapy.cz/skoleni-FMS-Combo

Ve své podstatě tak můžeme říct, že velkou část toho kam nasměrujeme naši léčbu nebo náš tréninkový plán, ovlivňuje prvních pár lekcí. Druhá varianta je, že budeme pohodlní a založíme náš plán na několik dalších lekcí na předpokladu, abychom později zjistili, že jsme měli pracovat na něčem zcela jiném. Není to nezbytné. Stává se to často, ale není to nezbytné. Nemusíme vystřelit několikrát s vědomím, že nestrefujeme cíl, pokud máme dobrý rámec.

Pokud nedokážeme vyvolat pozitivní změnu během dvou až tří tréninků nemůžeme klientovi říct, že musí být trpělivý a počkat si na adaptaci, to by bylo porušování pravidel tréninku. Jen velmi výjimečně totiž dojde k adaptaci bez předchozí velmi očividné, dočasné odezvy, která nám ukazuje, že jsme na správné cestě. Například prvních několik tréninků, když se klient dostane z 1 na 2 na aktivním zdvihu nohy došlo k dočasné odezvě. Pokud ale přijde na začátku hodiny a předvede dvojku na zdvih nohy bez jakékoli rozcvičky nebo přípravy, pak došlo k jemné adaptaci. Jakmile pak ten samý člověk získá dostatek síly v mrtvém tahu na jedné noze, můžeme si být jistí, že došlo k žádoucí adaptaci. Existuje mnoho lidí, co podceňují odezvu jako něco 'dočasného' protože si neuvědomují, že spojená série takovýchto odezev je to, co vysílá opakované signály k vytvoření nového nebo posíleného motorického vzoru stejně jako pro budování nové tkáně v rámci kosterně svalového systému.

Pokud se snažíte vytvořit změnu a máte k dispozici dvě techniky, které obě nabízí určitý stupeň úspěchu, jak se rozhodnete mezi tím, kterou použít? Odpověď na tuto otázku by měla být „která z nich povede k rychlejší nezávislosti klienta a která z nich je nejudržitelnější?“ Cokoli mimo tento závěr je spíše naše vlastní snaha o stabilní přísun peněz než snaha o jejich nezávislost (a výkon). Jako profesionálové bychom se přitom měli řídit prvotním významem otázky „Jak vám mohu pomoci?“, kterou obvykle schováváme za otázku „Jaký je váš cíl?“

Shrnutí

Vrátím se nyní k mému původnímu prohlášení v rámci úvodu k tomuto článku: „Existují důkazy pro to, že motorická kontrola může být skutečně limitujícím faktorem pro výkon v rámci sportů zaměřených na běh a skákání.“ Když se nyní společně podíváme zpátky na výkon v oblasti skákání, předtím než se rozhodneme o tom, jak řešit výkonnostní nedostatky, neměli bychom ani na okamžik předpokládat, že jedinec před námi je kompetentní v základních pohybových vzorech, které vytváří podporu pro jeho schopnost vyjádřit sílu ve vertikálním směru. Proces, který slouží k odhalení kompetence v základních pohybových vzorech zahrnuje použití screeningu pohybu (FMS) a screeningu kapacity pohybu (FCS). Toto zhodnocení může odhalit jednu ze čtyř základních diagnóz. Každá diagnóza přitom představuje rozdílný startovní bod. Hierarchie, která staví kompetenci před kapacitu (nejdříve se hýbejte dobře a až poté často) vytváří seznam priorit, který určuje, na co se musíme zaměřit nejdříve v rámci naší snahy o odstranění ručních brzd výkonu při skoku. Můžeme tak jasně sledovat jakým způsobem regionální interdependence mobility, stability a motorické kontroly podporuje pozici, vzor a výkon. Experti na SFMA a FMS tak mohou propojit koncept regionální interdependence s FCS a specifickými testy pro testování sportovního výkonu.
 

V BŘEZNU ŠKOLENÍ FMS V PRAZE: http://www.tptherapy.cz/skoleni-FMS-Combo


Reference:
* CHAPMAN, R. F., LAYMON, A. S. & ARNOLD, T. 2013. Functional Movement Scores and Longitudinal Performance Outcomes in Elite Track and Field Athletes. Int J Sports Physiol Perform.
* DEA, G. 2015. Bulletproofing the volleyball shoulder. https://www.otpbooks.com/bulletproofing-volleyball-shoulder/
* HOOGENBOOM, B. J. & VOIGHT, M. L. 2015. Rolling Revisited: Using Rolling to Assess and Treat Neuromuscular Control and Coordination of the Core and Extremities of Athletes. Int J Sports Phys Ther, 10, 787-802.
* HOOGENBOOM, B. J., VOIGHT, M. L., COOK, G. & GILL, L. 2009. Using rolling to develop neuromuscular control and coordination of the core and extremities of athletes. N Am J Sports Phys Ther, 4, 70-82.
* RAYSMITH, B. P. & DREW, M. K. 2016. Performance success or failure is influenced by weeks lost to injury and illness in elite Australian track and field athletes: A 5-year prospective study. J Sci Med Sport, 19, 778-83.

Autor: Greg Dea
Zveřejněno: 10.11. 2017
Zdroj: https://www.functionalmovement.com/Articles/787/regional_interdependence_and_limiting_factors_to_performance_part_4
Přeložil: Roman Kladivo, FMS 2