Vzájemné souvislosti a limitující faktory výkonu (II.)

05.02.2019

V první části tohoto seriálu (http://movelabmagazine.cz/magazin-Vzajemna-regionalni-zavislost-a-limitujici-faktory-vykonu) jsme se podívali na klienta s bolestí kotníku, kterou odhalil funkční screening a hodnocení a důvody, proč by tato bolest mohla způsobovat, přispívat nebo komplikovat výkon v rámci vertikálního skoku. Daný článek se zaměřoval na vyzdvihnutí využití poznatků sportovní vědy za účelem odstranění dohadů a předpokladů toho, co omezuje výkon sportovce. Hlavní koncept, který podporuje systém odhalování těchto 'ručních brzd' výkonu se nazývá regionální interdependence. Tento koncept je centrální částí Functional Movement Systems. Společně s pozměněnou motorickou kontrolou můžeme říct, že tvoří základ pro běh, skákání a sportovní výkon všeobecně. Navíc jsme si ukázali, že motorická kontrola může být limitujícím faktorem skoků a sportovního výkonu. Uznávaný kouč zaměřující se na sprinty a skoky profesor motorického učení Frans Bosch je ten, kdo s touto myšlenkou přišel jako první. Tento článek pokračuje v prozkoumávání druhého hlavního důvodu, který může vysvětlit omezený výkon s ohledem na následující otázku:
Jak může expert na SFMA a FMS přenést koncept regionální interdependence na FCS nebo na specifický test hodnotící fyzickou kapacitu a sportovní výkon?
Zaměřili jsme se na výše zmíněnou otázku pomocí praktického příkladu – jak zlepšit vertikální skok.

Zpátky však k předchozímu článku. Čtyři klienti vešli do mého zařízení se stejným výkonnostním cílem, zlepšit výkon ve vertikálním skoku. Jenny, Joe, Bella a Brad jsou všichni hráči na skákání zaměřených sportů – volejbalu a basketbalu. Kolik z vás by jim dalo ten samý program na zlepšení skoku? Spousta z nás by to udělala. A tak to bude do doby, než se spojíme kolem Functional Movement Systems. Ačkoli pocházíme z rozdílných zázemí a využíváme různé metody, podřizujeme se systémům a logice, které jsou zajedno s vědou a které mají praktickou jednoduchost. Individuální zhodnocení každého z nich mezi nimi odhalilo značné rozdíly: jeden s bolestí, jeden s dysfunkcí mobility, jeden s disfunkcí motorické kontroly a jeden s izolovaným výkonnostním problémem.
 

  Jenny Joe Bella Brad
Diagnóza  Funkční s Bolestí  Mobilita - Dysfunkce  Motorická kontrola - Dysfunkce  Izolovaný výkonnostní problém

 

Na základě těchto informací, kolik z vás by jim dalo tentýž program pro zlepšení skoku? Ve sportovní vědě se snažíme vyhýbat předpokladům, pokud je to alespoň trošku možné. Takže pokud víme, co může komplikovat vertikální skok každého z těchto klientů, můžeme se posunout dál a dostat tento předpoklad rychle ze stolu. Nejsnažší způsob jak toho dosáhnout, je zaměřit se na bolest, omezenou mobilitu a problémy s motorickou kontrolou a následně znovu otestovat vertikální skok. Poměrně brzo tak zjistíte, jestli to byly právě pohybové problémy, co omezovalo výkon nebo nikoli.
 

V BŘEZNU ŠKOLENÍ FMS V PRAZE: http://www.tptherapy.cz/skoleni-FMS-Combo


V této druhé části našeho čtyřdílného seriálu se zaměříme na Joe:

Joe má očividné omezení v oblasti levého kotníku, které je bezbolestné. Je přitom důležité, abychom porozuměli tomu, proč omezená dorziflexe může přispívat nebo alespoň komplikovat jeho problém s výkonem ve vertikálním skoku.

Obtížnost v přístupu ke správnému vzoru dorziflexe může omezovat před zatížení nebo komplikovat jiné faktory vertikálního skoku. Zběžný pohled na dosavadní výzkum nám osvětlí, jak omezený rozsah pohybu kotníku (dorziflexe a plantární flexe) ovlivňují kinematiku a motorickou kontrolu dolních končetin při činnostech vyžadujících trojitou flexi jako je například protipohyb u skoku, dřepu, kroku dolů a dopadu. Je také poměrně zřejmé, že obtíže s dosažením správného vzoru dorziflexe kotníku zvyšuje riziko jeho případného poranění.

Bylo prokázáno, že pokud je dorziflexe kotníku omezená, dochází ke zvýšení valgusu kolene, mediálním odchylkám kolene, snížené aktivaci kvadricepsu a zvýšené aktivace trojhlavého lýtkového svalu během bilaterálního dřepu (Marcum, Bell, Boling, Lewek a Padua, 2012). Můžou tyto jevy negativně ovlivnit skok?

Bylo také prokázáno, že omezení dorziflexe kotníku má vliv i na vyšší části kinetického řetězce v dalších úkolech vyžadujících trojitou flexi jako je například krok dolů (Bell-Jenje a kol., 2016) a dopadu (Begalle a kol., 2015, Fong, Blackburn, Norcross, McGrath a Padua, 2011; Hoch, Farwell, Gaen a Weinhandl, 2015; Malliars, Cook a Kent, 2016; Mason-Mackay, Whatman a Reid, 2017).

Pojďme ovšem na chvíli rozšířit náš záběr. Co kdyby se Joeho omezená dorsiflexe projevovala i v jeho schopnosti využít v plném rozsahu pohybu plantární flexi kotníku? Mohlo by to ovlivnit jeho vertikální skok? Výzkum prokázal, že omezení v plantární flexi kotníku je spojeno se změnami působení síly na koleno (Arakawa, Nagano, Hay a Kanehisa, 2013). Navíc rozsah využití plantární flexe společně se správným pohybovým vzorem ramenou při odrazu má výrazný vliv na množství generované síly při skoku s proti pohybem (McErlain-Naylor King a Pain, 2014).

Omezení v dorziflexi kotníku může také ovlivnit schopnost generovat sílu měřenou pomocí silového poměru mezi dorziflexí a plantární flexí. Ukázalo se, že nižší poměr mezi DF:PF je spojený s vyšším výskytem inverzních vymknutí kotníku (Baumhauer, Alosa, Renstrom, Trevino a Beynnon, 1995). Rozsah pohybu v dorziflexi je také silný predikátor zranění u rekrutů australské armády (Pope, Herbert a Kirwan, 1998). Často je také spojován s patelární tendinopatií u hráčů volejbalu (Malliaras a kol. 2006).

Nebýt schopný použít dostupnou sílu v rámci kotníku z důvodu dysfunkce dotyčného kotníku se podobá jízdě v autě se zataženou ruční brzdou, která potencionálně přispívá ke zvýšení rizika zranění vedle samotného negativního ovlivnění výkonu.

Představme si na chvíli, že jsme se rozhodli ignorovat informaci, kterou jsme o Joem získali a posunuli jsme se k testům vyšší úrovně. To se v případě snahy o co nejlepší výkon stává poměrně běžně – posunutí se k pokročilejším věcem ještě předtím než sportovec zvládne základní požadavky pro úkol, který po něm chceme. Podívejte se na Joeho výsledky z FCS uvedené v tabulce níže. Otázka, kterou bychom si měli položit je: Když vidíme výkonnostní čísla nižší než jaká bychom chtěli vidět, jsou způsobena funkčním problémem nebo vidíme izolovaný výkonnostní problém prostý funkčního a strukturálního hluku?
 

  Výška  Clearing test kotníku  Vertikální skok s protipohybem Skok z místa Skok z místa bez rukou Dvojitý skok z místa Trojitý skok z místa Skok z jedné nohy, přistání na dvou 2:1:2 Skok
Joe 188 cm 33°(L) 42°(P) 52 cm 213 cm 170 cm (80% SBJ) 466 cm 689 cm 175 cm (L) 190 cm (R) 187 cm (L), 228 cm (R)


Pokud se bavíme o mobilitě říkáme, že kompetence z hlediska testu mobility existuje, pokud existuje fyziologický rozsah pohybu umožňující zaujmout startovní a konečnou pozici pohybu s částmi těla zarovnanými tak, aby umožňovaly optimální vyjádření pohybového vzoru. Takovéto pozice a vzory podporují efektivní vyjádření síly a výkonu. Joe neměl adekvátní rozsah pohybu. Neadekvátní fyziologická a/nebo doplňková mobilita negativně ovlivňuje aferentní detekci pozice kloubu/tkáně. Neadekvátní aferentní vstup vede k potencionálně neadekvátnímu aferentnímu výstupu, který se projevuje jako méně než optimální produkce, absorbce a elastické znovu využití síly. To je výkonnostní deficit.

Ačkoli Joe přišel do našeho zařízení s cílem zlepšit svůj vertikální skok, považujeme za funkční testy jeho horizontální skoky kvůli tomu, co nám ukazují spíše než kvůli tomu, jak vypadají nebo do jakého směru směřují. Testy horizontálního skoku vyžadují výstup od kotníku než vertikální skok (robertson a Fleming, 1987), čímž poskytují citlivější nástroj pro měření. FCS nám ukazuje, jak levý kotník přispívá ke snížení produkce síly i uskladnění a znovu využití energie při skoku. Přímo to můžeme vidět u skoku z jedné nohy a u 2:1:2: skoku.

Když porovnáváme trojitý skok z místa (TBJ) s dvojitým skokem z místa (DBJ) a skokem z místa (SBJ) ukazují vnitřní data z Functional Movement Systems, že optimální je poměr 110 %. Toto číslo reprezentuje uložení a znovu využití energie u druhého a třetího skoku. Na pouhých 105 % můžeme říct, že Joemu někde uniká ze systému energie, když se odráží ke druhému a třetímu skoku. Skok z jedné nohy pak odhaluje, kde k tomuto úniku dochází – Joeho levá noha. S 8,5 % asymetrií v rámci skoku z jedné nohy a následném úniku energie při levém 2:1:2: skoku můžeme vidět, jak málo levý kotník přispívá k produkci síly i uložení a znovu využití energie u horizontálního skoku. Ačkoli 8,5 % nemusí působit jako moc, v rámci atletických pohybů se problémy sčítají. Berte to jako skládající se zájmy.

Pokud je mobilita kotníku výrazně omezena, víme jakým způsobem to ovlivňuje kinematiku kolene a aktivaci svalů při dřepu (Marcum a kol., 2012). Mohou být tyto změny relevantní u skoku? Minimálně jedna studie naznačuje, že ano. Zhruba 50 % u horizontálního a 36 % u vertikálního skoku je z hlediska produkce síly ovlivněno kotníkem ( Roertson a Fleming, 1987). Joeho nedostatečná mobilita tak může skutečně přispívat k jeho horšímu výkonu – dokud ji nevyřešíme, nemůžeme předpokládat, že tomu tak není. Neustálé přeskakování tohoto kroku ve prospěch testů vyšší úrovně jen podporuje potřebu ujistit se, že tělo dotyčného člověka je schopné provést úkol, který se po něm vyžaduje.

Takže, položím vám tu otázku znovu: Pokud vidíme, že jsou čísla z hlediska výkonu nižší než bychom chtěli - aby byly - jsou tato nízká čísla způsobena funkčním problémem nebo izolovaným výkonnostním problémem prostým veškerého funkčního a strukturálního ruchu?

Tím, že jsme odhalili fundamentální dysfunkce jsme vám odkryli, proč se nezaměřujeme přímo na zlepšení jejich cílové dovednosti v podobě vertikálního skoku. Všichni mají stejný cíl. Jejich cíl skákat výš, nám sám o sobě říká, že mají problém s tím skákat tak vysoko, jak by chtěli. Ovšem, trénink pro tento cíl v podobě vytvoření skokanského programu není priorita, pokud má daná osoba bolesti nebo nemá přístup ke klíčovému pohybovému vzoru. Pokud jsou zranění, jsou to pacienti a ne dobře fungující atleti s nedostatečným vertikálním skokem. Pokud mají výrazné omezení mobility, opět se nejedná o dobře fungující atlety s deficitním vertikálním skokem. Jedná se o špatně fungující atlety neschopné dosáhnout na klíčový prvek, který podporuje jejich výkon v rámci vertikálního skoku.

Změna místního slabého článku pro zvýšení výkonu – Jak na to?

Takže, dostali jsme se k důležité myšlence, která se vztahuje k tomu, jestli vám klient platí za to, abyste ho zbavili pomocí tréninků vertikálního skoku nebo jestli vám platí za dosažení svého cíle. Jistě, oboje znamená, že subjekt je mnohem důležitější než úkol. Musíme totiž našim klientům poskytnout něco co považují za hodnotné, protože to je naše práce, ale zároveň potřebujeme také ukázat, že jsme něčeho dosáhli, že jsme odstranili zábrany pro další pokrok, protože to nám umožní ukázat, že jsme ten typ profesionála, kterým jsme chtěli být, když jsme začali pracovat v tomto oboru.

Tato změna začíná tím, že určíme do jaké kategorie náš klient spadá. Neboli určení toho, kde je náš výchozí bod. K tomu používáme hodnocení, které nám danou kategorii pomůže odhalit. Tato kategorie může být spojená s výkonem, funkcí nebo zdravím. Screen je baterie testů, které vás umístí do kategorie, která má seznam jednotlivých bodů, které musíte splnit. Jednodušeji řečeno - screening nám říká, jestli musíme důkladněji prozkoumat vaše zdraví, zlepšit funkci tak aby odpovídala minimální požadované úrovni nebo jestli testovat výkon. Když testujeme, můžeme se dočkat široké škály výsledků od naprostého selhání po nejlepší výkon, jaký jsme kdy viděli. V rámci jednotlivých testů jsou zabudované způsoby, jak se ujistit, jestli vybraná kategorie je ta správná.

Hodnocení nám může pořád říct hodně o pohybových omezeních nebo bolesti. V případě Jenny a Joeo screening a hodnocení odhalili, že limitující faktory jejich výkonu ve skoku začínají u bolesti a omezené mobility, minimálně do doby než prokážeme opak.

Ve třetím článku se podíváme na našeho sportovce číslo tři, Bellu, která netrpí žádnými bolestmi ani omezením mobility. Má však omezenou motorickou kontrolu.
 

V BŘEZNU ŠKOLENÍ FMS V PRAZE: http://www.tptherapy.cz/skoleni-FMS-Combo
 

Reference:
Arakawa, H., Nagano, A., Hay, D. C., & Kanehisa, H. (2013). The effects of ankle restriction on the multijoint coordination of vertical jumping. J Appl Biomech, 29(4), 468-473.
Baumhauer, J. F., Alosa, D. M., Renstrom, A. F., Trevino, S., & Beynnon, B. (1995). A prospective study of ankle injury risk factors. Am J Sports Med, 23(5), 564-570.
Begalle, R. L., Walsh, M. C., McGrath, M. L., Boling, M. C., Blackburn, J. T., & Padua, D. A. (2015). Ankle Dorsiflexion Displacement During Landing is Associated With Initial Contact Kinematics but not Joint Displacement. J Appl Biomech, 31(4), 205-210. doi:10.1123/jab.2013-0233
Bell-Jenje, T., Olivier, B., Wood, W., Rogers, S., Green, A., & McKinon, W. (2016). The association between loss of ankle dorsiflexion range of movement, and hip adduction and internal rotation during a step down test. Man Ther, 21, 256-261. doi:10.1016/j.math.2015.09.010
Fong, C. M., Blackburn, J. T., Norcross, M. F., McGrath, M., & Padua, D. A. (2011). Ankle-dorsiflexion range of motion and landing biomechanics. J Athl Train, 46(1), 5-10. doi:10.4085/1062-6050-46.1.5
Hoch, M. C., Farwell, K. E., Gaven, S. L., & Weinhandl, J. T. (2015). Weight-Bearing Dorsiflexion Range of Motion and Landing Biomechanics in Individuals With Chronic Ankle Instability. J Athl Train, 50(8), 833-839. doi:10.4085/1062-6050-50.5.07
Macrum, E., Bell, D. R., Boling, M., Lewek, M., & Padua, D. (2012). Effect of limiting ankle-dorsiflexion range of motion on lower extremity kinematics and muscle-activation patterns during a squat. J Sport Rehabil, 21(2), 144-150.
Malliaras, P., Cook, J. L., & Kent, P. (2006). Reduced ankle dorsiflexion range may increase the risk of patellar tendon injury among volleyball players. J Sci Med Sport, 9(4), 304-309. doi:10.1016/j.jsams.2006.03.015
Mason-Mackay, A. R., Whatman, C., & Reid, D. (2017). The effect of reduced ankle dorsiflexion on lower extremity mechanics during landing: A systematic review. J Sci Med Sport, 20(5), 451-458. doi:10.1016/j.jsams.2015.06.006
McErlain-Naylor, S., King, M., & Pain, M. T. (2014). Determinants of countermovement jump performance: a kinetic and kinematic analysis. J Sports Sci, 32(19), 1805-1812. doi:10.1080/02640414.2014.924055
Pope, R., Herbert, R., & Kirwan, J. (1998). Effects of ankle dorsiflexion range and pre-exercise calf muscle stretching on injury risk in Army recruits. Aust J Physiother, 44(3), 165-172.
Robertson, D. G., & Fleming, D. (1987). Kinetics of standing broad and vertical jumping. Can J Sport Sci, 12(1), 19-23.


Autor: Greg Dea, fyzioterapeut pro sportovní výkon www.preparetoperform.net.
Publikováno: 12. 10. 2017.
Odkaz na článek: https://www.functionalmovement.com/Articles/782/regional_interdependence_and_limiting_factors_to_performance_part_2
Přeložil: Roman Kladivo, FMS level 2.