Poškození fascií: Globální – Lokální intervence

02.07.2019

Důkazy, které jsou důležité pro funkci: Zamyšlení.

Zugel M, Maganaris CN, Jukat-Rott K, Klinger W, Wearing S, Findley T, Barbe MF, Steinacker JM, Vleeming A, Bloch W, Schleip R, Hodges PW. Fascial tissue research in sports medicine: from molecules to tissue adaptation, injury, and diagnostics: consensus statement. Br J Sports Med 2018; 52: 1497-1505.

Smyslem tohoto článku je představit konsensuální prohlášení o 'stavu poznání' v oblasti fasciálních tkání s ohledem na sportovní medicínu. Svůj podíl na tomto článku má mnoho uznávaných výzkumníků z této oblasti, přičemž pokrývají výzkum z mnoha rozdílných oblastí a shrnují, co je nám známo o fasciích, jaká může mít následující výzkum omezení a jaká jsou omezení současných měřících nástrojů. Jedna fascinující část tohoto 'konsenzu' nám poskytuje důkaz o tom, že normální buněčné hojení může být nadměrné. Ať už dojde k navýšení rozsahu nebo doby působení 'dlouhodobá přítomnost makrofágů a cytoxické úrovně cytokynů' může vést k dalšímu poškození. Díky čemuž dochází k nadměrné proliferaci fibroblastů a bolestivosti.

Tento blog se soustředí na sekci, která se zabývá 'mechanobiologií' fasciální tkáně. Jedním z hlavních problémů nás všech, kteří se pohybujeme v oblasti tréninku nebo rehabilitace, je fakt, že optimální biologie fasciální tkáně je 'Mášenčino' dilema (Goldilocks dilemma). Podívejme se teď na hádanku fibroblastů. Potřebuje tkáň více fibroblastů vytvářejících další tkáňový materiál nebo méně fibroblastů, aby mohla klouzat? V konečném důsledku totiž pro úspěšné léčení potřebujeme oboje. Náš cíl je tak aktivita fibroblastů, která umožní léčení a dozrání tkáně, bez omezení schopnosti tkáně klouzat jedna po druhé. Zatížení tkáně skrze pohyb poskytne mechanickou stimulaci pro dospívání nových buněk. Trojrozměrný pohyb pak vede ke klouzavosti, zatímco umožňuje buňkám, aby se orientovaly ve směru linií funkčního stresu. Jinými slovy, musíme poskytnout správné množství pohybu (zátěž, rychlost, opakování) pomocí správně vytvořeného a modifikovatelného programu. DESET základních pozorování z CAFS (Certification in Applied Functional Science) poskytuje strategie pro logickou progresi takového programu.

ŠKOLENÍ:
CAFS  Certification in Applied Functional Science®

23. - 24.11. 2019 Prague

http://movelabinstitute.com/en/skoleni-Gray-Institute-CAFS

Existují jasné důkazy, že šlachy reagují na aplikaci zátěže tím, že se stanou tužší a absenci zátěže tím, že se stanou poddajnějšími. Tyto studie demonstrovaly změny v krátkém časovém intervalu (týdny). Ovšem pohyboví specialisté musí zvážit, kde na tomto kontinuu tuhosti-elasticity tkáně naši pacienti/klienti obvykle fungují. Výše zmíněný článek řadí stárnutí mezi faktory, které zvyšují tuhost fasciálních tkání, z čehož vyplývá, že tuhost není posun směrem k optimu, ale spíše negativní změna, která snižuje elastickou schopnost absorbovat sílu. Tuhost fasciálních tkání vyžaduje více práce od svalů, což navyšuje výdej energie. Program pro trojrozměrnou flexibilitu provedený ve funkčních pozicích by tak mohl být vynikající způsob jak oddálit negativní efekt nadměrné tuhosti způsobené stárnutím. V Gray Institute preferujeme, dle principu Aplikované funkční vědy (zátěž pro explozi), dynamické zatížení v Transformační zóně pohybu oproti statickému strečinku.

VIDEO pozvánka od Paula Edmondsona:
https://www.youtube.com/watch?v=l6BHWwaadiw

Když si uvědomíme fakt, že fascie jsou propojené skrze celé tělo, dojde nám, že naše flexibilita a pohyby, které vytváří zátěž pro tkáně, by měly být tak globální, jak je to jen možné. Efekt omezeného pohybu na fascie v rozdílných oblastech těla není možné identifikovat (a potvrdit) pouze na základě pohybu lokálního kloubu. Během lokálního pohybu si může tělo 'koupit prostor' v rámci restrikce pomocí kompenzace v jiné části těla. Abychom předešli této kompenzaci, je zapotřebí zvýšit napětí fasciálního systému pomocí změny umístění částí těla anatomicky vzdálených od omezeného regionu do správné pozice. To zefektivní lokální intervenci. Vzájemná souhra mezi lokálními a globálními strategiemi je popsána v CAFS, stejně jako v nové a efektivní Functional Soft Tissue Transformation specializaci od Gray Institute (Více najdete na: https://www.grayinstitute.com/courses/func-soft-tissue)

V závěru se tento konsensuální článek nesnaží zabývat neuro-percepční důležitostí fasicální tkáně. Ovšem v Gray Institute považujeme za jednu z nejdůležitějších strategií „když jsi na pochybách, zvaž propriorecepci.“ To zvyšuje naše silného přesvědčení, že všechny tréninkové programy se musí zaměřovat na trojrozměrné pohyby v autentických, funkčních pozicích, vedených rozdílnými částmi těla (ruce, chodidla, hlava, pánev). Všechny pohyby, které používáme musí poskytovat systém dodávající aferentní proprioreceptivní informace svalům tak, aby se mohly organizovat v rámci efektivní synergie. To ovšem zvyšuje nebezpečnost aberantních neuro-percepčních informací vytvořených lokální aberentní tenzí, která vzniká jako následek traumatu nebo chirurgického zákroku. V Gray Institute řešíme tento problém z obou stran mince. Globální pohyby iniciované pacientem/klientem vytváří pohyb v lokálních tkáních. Lokální intervence během těchto pohybů zlepšuje mobilitu a klouzavost vrstev fasciálních tkání. Tím, že zlepšíme mobilitu a sílu lokálních tkání se aberentní neuro-percepční informace stane normálnější. Tím, že spojíme globální pohyby s lokálními intervencemi se celý systém naučí jak integrovat 'normalizované' (nově normální) informace a proprioreceptivní informace ze zbytku těla k dokončení zamýšleného úkolu.

ŠKOLENÍ:
CAFS  Certification in Applied Functional Science®

23. - 24.11. 2019 Prague

http://movelabinstitute.com/en/skoleni-Gray-Institute-CAFS
 

Autor článku: Dr. David Tiberio
Publikováno: 7. 5. 2019
Zdroj: https://www.grayinstitute.com/blog/post/2403/evidence-that-matters-for-function-rethinking-fascial-impairments-global-local-interventions
Přeložil: Roman Kladivo