Mobilita palce: Základ pohybové dlouhověkosti

05.05.2021

(Část 1. – Anatomie)

Minulý týden jsem měla tu čest prezentovat na Perform Better Summitu v Providence na Rhode Islandu. Tyto tři vzdělávací dny představily jedny z nejlepších lektorů a nejvíce entuziastických profesionálů v našem oboru. Společným tématem několika přednášek bylo spojení mezi mobilitou palce u nohy a funkcí.

Zdánlivě jednoduchý proces dorzální flexe palce během odrazu je ve skutečnosti velmi komplexní a pokud je mobilita palce jakkoli omezená, může vyvolat celou řadu pohybových kompenzací a bolestivých vzorů.

V této sérii tří příspěvků se zaměříme na prozkoumání toho, jakým způsobem je tento kloub stabilizován, dále jednoduché techniky pro zhodnocení jeho funkčnosti a programy, které budete moci snadno implementovat do tréninku vašich klientů a sportovců. Prosím zapamatujte si, že tyto články nemohou zahrnout všechny anatomické detaily nebo kompenzační vzory. Pokud by vás toto téma zajímalo podrobněji, prosím podívejte se na naši EBFA certifikaci.
 

1. metatarzofalangeální kloub

Tento ginglymoarthrodialní neboli válcový kloub, tvořený hlavou prvního metatarzu a základnou proximální falangové kosti, umožňuje během chůze, běhu, skoku atd. ohyb v sagitální rovině.

Pokud se podíváme na plantární a dorzální flexi, zjistíme, že optimální odraz při chůzi vyžaduje alespoň 30° dorzální flexi, ovšem optimální je rozsah 65° - 75°.

Omezená dorzální flexe palce během odrazu může být spojována s nízkou pozicí nohy, předčasným zvednutím paty, nadměrně reaktivními adduktory a nedostatečně aktivním velkým hýžďovým svalem.
 

Komplexnost dorzální flexe u palce

Dorzální flexe 1. MPJ se může na první pohled zdát velmi přímočará. Ovšem vzhledem k tomu, že se palec stává stále více a více středem pozornosti během mnoha přednášek na téma fitness a sportovní výkon, cítím, že je nezbytné, aby příslušní profesionálové skutečně porozuměli komplexnosti tohoto pohybu. Zlepšení dorzální flexe palce vyžaduje mnohem více než jen pouhé integrování protahovacích cviků nebo vložení klínku pod palec.

Takže, jdeme na to.

Během pohybu v uzavřeném kinetickém řetězci, jako je například chůze, je odrazová fáze ta fáze, při které je zapotřebí nejvyšší úroveň dorzální flexe palce. Zatímco se chodidlo připravuje k vyvinutí velkého množství síly, dlouhý ohybač palce (FHL) zapojí a ukotví distální aspekty palce k zemi.

Takto ukotvený palec poskytuje stabilní základnu, respektive páku pro odraz a tím umožňuje hlavě nártní kůstky, aby se pohybovala relativně vůči základně proximálního falangu (viz. obrázek napravo).

Posouvání, klouzání a zasekávání

Pokud rozložíme dorzální flexi palce na menší komponenty, tak zjistíme, že prvních 20° pohybu klouže hlava první nártní kůstky po základně proximálního falangu.

Následujících 10° - 50°dorzální flexe vyžaduje. aby 1. nártní kůstka vytvořila relativně k základně proximálního falangu klouzavý pohyb, zatímco se chodidlo posouvá přes palec.

Poslední fáze dorzální flexe palce je fáze zaseknutí, která drží kloub ve stabilní pozici.

Opakuji, během každého kroku který uděláme, vyžaduje odraz z palce správně načasovaný pohybový vzor skládající se z posouvání, klouzání a zaseknutí první nártní kůstky relativně k základně proximálního falangu. Pokud dojde k pozměnění tohoto načasování nebo hlava první nártní kůstky nemůže vykonat plantární flexi relativně k proximálnímu falangu, dojde k omezení dorzální flexe a následné kompenzaci.


Jak zajistíme správný posun, klouzání a zaseknutí?

Pomocí stability MC kloubu.

Ze všech výše uvedených fází plantární flexe je nejdůležitější fáze klouzání hlavy první nártní kůstky relativně vůči základně proximálního falangu.

Takže otázka je, jak můžeme zajistit, aby hlava první nártní kůstky vykonala plantární flexi relativně vůči hlavě proximálního falangu?

Odpověď na tuto otázku musíme hledat v tom, které svaly provádí plantární flexi 1. nártní kůstky.

Pro ty z vás, kteří mají za sebou můj kurz Barefoot Training Specialist, obzvláště pak absolventy Level 2, by nemělo být žádným tajemstvím, že plantární flexi první zánártní kůstky ovládá dlouhý sval lýtkový.

Tento sval vede podél laterálního aspektu lýtka, za laterální částí kotníku a pod krychlovou kostí, načež se upíná k základně první nártní kůstky a k mediální kosti klínové.

Pokud se podíváme zblízka na dlouhý sval lýtkový, zjistíme, že se z 90% upíná na 1. nártní kůstku a pouze z 10% na mediální kost klínovou. Společně tyto úpony kontrolují první MC kloub.

Na vnitřní straně se ke šlachám dlouhého lýtkového svalu připojuje také přední sval holenní, přičemž oba tyto svaly jsou součástí spirální faciální linie.


Stabilita 1. MC kloubu

Vzhledem k tomu, že dlouhý sval lýtkový a přední sval holenní vůči sobě působí jako antagonisté, je rovnováha mezi těmito dvěma svaly naprosto nezbytná pro stabilitu prvního MC kloubu a dorzální flexi palce.

Pokud z nějakého biomechanického nebo nervosvalového důvodu dojde k tomu, že přední sval holenní je aktivnější neboli dominantnější v porovnání s dlouhým svalem lýtkovým, dojde k dorzální flexi první nártní kůstky.

Pokud je první zánártní kůstka v dorzální flexi, nemůže dojít ke klouzavé fázi dorzální flexe palce a my se tak dostaneme k předčasnému zaseknutí prvního MP kloubu, omezené dorzální flexi a kompenzaci.
 

Jak zajistíme rovnováhu mezi předním svalem holenním a dlouhým svalem lýtkovým?

Abychom odpověděli na tuto otázku, musíme se podívat na zadní část nohu a její subtalární kloub (STJ). Pozice STJ výrazně ovlivňuje stabilitu nejen zadní části nohy, ale celého chodidla.

Everze STJ je často spojovaná s hypermobilním, flexibilním a nestabilním chodidlem, pro které jsou typické problémy s uzamčením, respektive včasnou stabilizací. Jak můžete také vidět na obrázku vlevo, everze STJ způsobuje oslabení dlouhého lýtkového svalu kvůli tomu, že získá mechanickou výhodu oproti přednímu holennímu svalu.

Jakmile přední holenní sval získá výhodu, první nártní kůstka přejde do dorzální flexe, což kompromituje stabilitu 1. MC kloubu a omezí dorzální flexi palce.

Co když ovšem máte klienta, který má omezenou dorzální flexi palce a normální pozici STJ? V takové situaci je porozumění testovacím metodám v otevřeném a uzavřeném kinetickém řetězci nezbytností.

V druhé části tohoto seriálu se podíváme na to, jak začít s testováním strukturních a funkčních příčin omezené mobility palce.


Do té doby…buďte silní naboso!

 

Autor: Dr. Emily Splichal, zakladatelka EBFA Fitness.

Publikováno: 21. 2. 2021

Zdroj: https://barefootstrongblog.com/2021/02/21/great-toe-mobility-the-linchpin-to-movement-longevity-part-1-anatomy/

Přeložil: Roman Kladivo