Fasciální věda a její klinická aplikace: Prostorová medicína (3.)

02.04.2019

Výzvy pro prostorovou medicínu

Prostorová medicína bude také čelit svým unikátním výzvám a příležitostem v nadcházejícím století. Jak už jsem zmiňoval výše, naše fyzické tělo se stává stále více 'cizejším' na každém stupni našeho vývoje – ačkoli ve skutečnosti nám cizí pochopitelně není. Vaše tělo bez ohledu na to, jak abstraktní váš duševní život je, je váš nejbližší nástroj, nejbližší přítel a nezbytnost (sine qua non) pro život na této planetě. Vyvážené znovuspojení elektronické kultury s tělem je blížící se úkol somatických léčitelů a učitelů tělesné výchovy v nadcházejících dekádách výrazných sociálních změn.

Někteří naříkají, že iGenerace kráčí od jednoho dopravního prostředku ke druhému s očima sklopenýma, zatímco procvičují své palce, jak píší nejnovější tweet pro své přátele, kteří stojí hned vedle nich. Naříkejte jak chcete, ale džina elektronické doby do lampy už neschováte. Svět se propojuje neuvěřitelnou rychlostí, všichni to milují a nám nezbývá než tento životní fakt přijmout a pracovat s ním namísto toho, abychom toužili po nějaké dávno zaniklé organické utopii.

Sporty hrané na Wii konzolích,tag heuer replica arkádové lyžování a řízení již začíná využívat pohyby těla jako součást hry jako protiváhu omezeného zapojení těla při ovládání her 'joystickem', jak tomu bylo v minulosti. Můžeme předpokládat, že tento trend dále poroste, takže například elektronický tenis vyroste ze starého 'Pongu', který jsme všichni hráli v osmdesátých letech, v plnohodnotnou sportovní událost, kdy se budete moci utkat například se soupeřem z Indie nebo Ruska.

Pokud bušíte hlavou do zdi ve jménu čerstvého vzduchu a nevirtuální reality, jen směle do toho. Pochopitelně, několik málo privilegovaných si bude moci dovolit 'ten pravý originál', ovšem my jakožto společnost potřebujeme poskytnout variabilní cvičení pro udržení fyzičky a mentální rozvoj téměř deset miliardám lidí. Bezpochyby se budeme muset posunout od našich industriálních metod tělovýchovného vzdělávání k imaginativním a virtuálním metodám, stejně jako budeme muset definovat 'Kinestetickou Gramotnost' pro naši urbanizovanou mládež.

POZOR!!!
THOMAS MYERS bude mít v rámci Fasciální konference Dr. Roberta Schleipa, kterou pořádáme 31. srpna, telekonferenční přednášku právě na téma Prostorové medicíny 

Prostorová medicína a Tělovýchovné vzdělávání jsou v současnosti silně zakořeněny v industriálních principech – tedy vektorech, pákách, nervech chápaných jako telefonní kabely – a jednou z hlavních výzev tak bude přesunout Pohybovou medicínu do systémové éry (Hamilton a kol., 2011, Kendall a McCreary, 2005). Společnost se domnívá, že to jaký tvar má naše tělo a jak se pohybujeme v prostoru, je dané. Cílem tohoto článku je ovšem napadnout tento předpoklad a vyzvat moderní prostorové léčitele k tomu, aby se sjednotili kolem nových axiomů:

  1. Dědictví je plastické ne deterministické – v posledních 20 letech si všímáme jak koncept 'plasticity' poráží princip genetického determinismu na mnoha frontách. Díky vědeckým poznatkům epigenetiky již víme, že řada stimulů z prostředí dokáže aktivovat nebo naopak deaktivovat některé vypínače v naší DNA (Francis, 2011). Mezi tyto stimuly řadíme různé druhy jídla, cvičení, traumat a dokonce i meditaci (Davidson a kol., 2003). Povědomí o tom, že naše genetické dědictví je takto plastické, se zatím ještě nedostalo do širokého kulturního povědomí. Většina lidí se stále dívá na genetiku jako na něco nehybného, ovšem realita je taková, že enviromentální faktory, nad kterými máme kontrolu, mají neuvěřitelný efekt na vyjádření jednotlivých genů. Dnes již víme, že mozek je také mnohem plastičtější, než jsme si dříve mysleli a to dokonce i u dospělých natož pak u dětí (Doidge, 2007). Schopnost pozměnit naše neuromotorické vzory včetně těch dlouhodobých nebo podpořených hlubokými emocemi roste s každým dalším pokrokem. „Pochopitelně, že stojím tímto způsobem, můj otec stál úplně stejně“ přestává být toliko prohlášením o chromozomech a začíná být prohlášením o ranném dětství, vzdělání a síle imitace. Pokud řekneme o neuromotorických vzorech, že jsou transformovatelné, takt můžeme jakožto experti na prostorovou medicínu, říct o hlubších vrstvách pojivové tkáně. Bližší porozumění těmto problémům a nejnovějšímu výzkumu v oblasti plasticity pojivových tkání je ovšem mimo záběr tohoto článku a proto ho necháme na čtenářích (Rolf, 1977; Schlepi a kol. 2012).
  2. Struktura je založená na vztazích ne redukcionalismu – díky Einsteinovi se věda posunula od mechaniky k relativismu (McAllester, 1989). Manuální terapie a kinesiologie si tyto novinky začínají uvědomovat teprve nyní o celé století později. V současnosti je dominantní model postavený na nauce o 'částech' - tedy svalech, které jednají skrze šlachy a pohybují tak kostmi kolem kloubů, kterýžto pohyb je limitovaný vazy (Kapandji, 2007). Z pohledu tohoto modelu vždycky hledáme nějakou strukturu, která selhala a stejně tak se ji snažíme i napravit pomocí chemických nebo mechanických prostředků nebo kompenzovat jejich ztrátu, pokud je nedokážeme obnovit. Tyto mechanika Newtonova zákona příčiny a následku, vektorů, pák a kyvadel aplikovaná na tělo nás dostala daleko, ovšem určitě to není konec. Objevující se modely kybernetiky aplikované na celé neuromyofasciální sítě a tensegrita aplikovaná na buňky, tkáně a celé organismy nabízejí možnost podívat se na celou věc z pohledu vztahů, synergie a holistického modelu podpory nebo pohybového selhání, který nabízí mnohem širší kontext než pouhé 'části' (Levin, 2003). Interosseální membrána mezi holení a lýtkovou kostí je nevyhnutelně popisována ve všech anatomických atlasech jakožto silná téměř plátěná struktura. Pitva zachovalých těl mi toto potvrdila díky možnosti odstranit sval z obou stran a odhalit tak výrůstky okostice v prostoru mezi těmito dvěma kostmi. U zachovalých těl tato okostice vypadá a chová se jako kus velmi silné látky. Později jsem pracoval s hůře zachovalými těly, nicméně jsem odstranil kousek interosseální membrány o velikosti poštovní známky, abych ji mohl prozkoumat pod mikroskopem. Ještě, než jsem tento kousek dostal na místo, tak se celá srolovala do podoby bílé kapky o velikosti zrnka rýže a její koloidní tkáň už nebylo možné narovnat zpět do její původní velikosti a tvaru. Struktura je struktura pouze v kontextu; oddělte jedinou strukturu od jejího okolí a okamžitě se změní. Chovali jsme se jakoby struktura existovala nezávisle, ovšem ve skutečnosti je struktura silně závislá na kontextu a vzájemných vztazích a souvislostech (Wainwright, 1988).
  3. Prostorová medicína bude silnější v případě, že bude propojovat a integrovat své principy. Tam, kde Materiální medicína má svého Williema Harveye a Temporální medicína má svého Freuda, se musí Prostorová medicína teprve sjednotit kolem jednotné vlajky. Každá z výše zmíněných modalit má svého zakladatele, ovšem nikdo ještě nepřijal pohybovou medicínu jakožto celek. Freudův student, Wilhelm Reich, byl první, kdo se zabýval na tělo a emoce orientované varianty psychoterapie v rámci Prostorové medicíny. Pravděpodobně nejlépe vyjádřil model Prostorové medicíny z pohledu strukturální manipulace Dr. Andrew Taylor Still (Still, 1992 (1910; Sutherland, 1990). Široký svět osobního tréninku, do kterého můžeme zařadit i jógu a pilates s jejich nekonečnými variantami, nemá prakticky žádný jednotící prvek a jen velmi omezenou společnou slovní zásobu. Autor tohoto článku se nedávno pokusil napsat článek o 'protahování' a byl zmaten množstvím rozdílných definic a modalit tohoto zdánlivě 'jednoduchého' a jednoznačného termínu (Myers a Fredricks, 2012). Dokonce i když rozdělíme praktiky Prostorové medicíny na 'léčitele' a 'učitele' – ačkoli mezi nimi neexistuje žádná jasná hranice – najdeme značné množství rozdílných přístupů s pouze omezenými znalostmi o sobě navzájem často doprovázených celou řadou předsudků, které se více blíží anekdotám než principům. Tyto vnitřní konflikty jsou jasným znakem nedospělé profese, ovšem Prostorová medicína se blíží ke své dospělosti. Ačkoli se nám tyto rozdíly mohou zdát nepřekonatelné musíme si uvědomit, že takovéto konflikty provázely na svém začátku jak Materiální, tak Temporální medicínu, a čas od času se objeví na jejich hranicích ještě dnes, aniž by však strhly dolů celou budovu. Prostorová medicína si dříve nebo později najde svého šampiona a vytvoří zastřešující tělo, které propojí jednotlivé profesionály – k čemuž už v omezené míře dochází – a pomůže jim vytvořit společnou slovní zásobu a základní principy. Mezitím je mezi námi pár vzácných jedinců, kteří dokáží navigovat své pacienty skrze správné modality, které dokáží řešit jejich problémy a ještě méně těch, kteří jsou schopni vidět celý stále se vyvíjející obraz. Tak jako tak, vznáší se nad námi mnohem větší problém v podobě masového, somatického odcizení elektronického věku. Problém, který bude muset být řešen jedním nebo druhým způsobem. Této výzvě se dokážeme lépe postavit, pokud najdeme prostředky k tomu, abychom se spojili ubezpečeni vědomím, že každá modalita má hodnotu, kterou může přidat do mozaiky a tato mozaika pak vytvoří celkový obraz společných principů, cílů a metod.

longines replica watches

1. ČÁST: http://movelabmagazine.cz/magazin-Fascialni-veda-prostorova-medicina
2. ČÁST: http://movelabmagazine.cz/magazin-Fascialni-veda-prostorova-medicina-historie


REFERENCE:

*Bentall, Richard, 2010. Doctoring the Mind. Penguin Books.
*Boericke, W., 2008. New Manual of Homeopathic Materia Medica with Repertory. B Jain & Co, NY.
*Davidson, R., Kabat-Zinn, J., et al., 2003. Alteration in immunefunction produced in by mindfulness meditation. Psychosom. Med. 65, 564.
*Doidge, N., 2007. The Brain that Changes Itself. Penguin Books, London.
*Francis, R., 2011. Epigenetics e How Environment Shapes Our Genes NY. WW Norton & Co.
*Freud, S., 1930. Das Unbehagen in der Kultur (Civilisation and its Discontents). English version. Penguin 2002, London.
*Hamilton, N., Weimar, W., Luttgens, K., 2011. Kinesiology: Scientific Basis of Human Motion, 12th ed. McGraw-Hill, NY.
*Hanson, R., 2009. Buddha’s Brain e the Practical Neuroscience of Happiness, Love, & Wisdom. New Harbinger Publications, Oakland CA.
*Jones, Ernest, 1953. Sigmund Freud: Life and Work, vol. 1. Hogarth Press, London, pp. 94e96.
*Juvenal, Winkler M., 2001. Juvenal in English. Penguin Books, London.
*Kapandji, I., 2007. The Physiology of the Joints, sixth ed., vol 1e3.
*Churchill Livingstone, Edinburgh. Kendall, F., McCreary, E., 2005. Muscles: Testing & Function, fifth ed. Lippincott Williams and Wilkins, Baltimore.
*Laing, R.D., 1967. The Politics of Experience and the Bird of Paradise. Penguin, Harmondsworth.
*Langevin, H., Combrooks, C.J., et al., 2004. Fibroblasts form a bodywide cellular network. Histochem. Cell Biol. 122, 7e15.
*Langevin, Hm, Bouffard, N.A., Badger, G.J., et al., 2006. Subcutaneous fibroblast cytoskeletal remodeling induced by acupuncture: evidence for a mechanotransduction based mechanism. J. Cell Physiol. 207 (3), 767e774.
*Levin, S., 2003. The tensegrity-truss as a model for spine mechanics. J. Mechanics Med. Biol. 2 (3), 374e388.
*Maturana, U., Poerksen, B., 2004. From Bring to Doing: the Origins of Cognition Heidelberg. Carl Auer.
*McAllester, M., 1989. The Philosophy and Poetics of Gaston Bachelard. University Press of America, Lanham MD.
*Myers, T., 1998 (1999). Kinesthetic dystonia. J. Bodywork Move.
*Ther. 2 (2), 01e114, 2(4): 231e247, 3(1): 36e43, 3(2): 107e116.
*Myers, T., Fredricks, C., 2012. Stretching in Fascia in Schleip R, Findley T, et al Fascia e the Tensional Network of the Human Body. Churchill Livingstone, Edinburgh, pp. 433e440.
*Oschman, J., 2000. Energy Medicine. Churchill Livingstone, Edinburgh.
*Porges, S., 2011. The Polyvagal Theory NY. WW Norton & Co.
*Porter, R., et al., 2011. Merck Manual, nineteenth ed. Merck, Sharp & Dohme Corp, West Point, PA.
*Rolf, I., 1977. Rolfing Rochester VT. Healing Arts Press.
*Schleip, R., Findley, T., et al., 2012. Fascia e the Tensional Network of the Human Body. Churchill Livingstone, Edinburgh.
*Sheldrake, R., 1985. A New Science of Life London. Paladin/Grafton Books.
*Smith, G., Stone, M., 2013. Solving the Paleo Equation N Clarendon VT. Victory Belt Publishers.
*Still, A.T., 1992 (1910). Osteopathy Research and Practice. Eastland Press, Seattle.
*Sutcliffe, J., Dohn, N., 1992. A History of Medicine NY. Barnes & Noble.
*Sutherland, W.G., 1990. Teachings in the Science of Osteopathy Portland OR. Rudra Press.
*Wainwright, S., 1988. Axis and Circumference. Harvard Univ Press, Cambridge MA.
*Woods, M., 2000. Ancient Medicine Minneapolis. Lerner Pub Group.

PUBLIKOVÁNO: 25. 2. 2013
AUTOR: Thomas Myers
ZDROJ: https://www.bodyworkmovementtherapies.com/article/S1360-8592(13)00119-8/pdf
PŘELOŽIL: Roman Kladivo