Fasciální mechanoreceptory a jejich role v manipulaci s hlubokými tkáněmi

26.11.2019

1. ČÁST

Úvod

Mnoho přístupů k manuální terapii soustředí svou léčbu na fascie. Tvrdí přitom, že mění buď hustotu, napětí, viskozitu nebo uspořádání fascií skrze aplikaci manuálního tlaku (Barnes 1990, Cantu a Grodin 1992, Chaitow 1980, Paoletti 1998, Rolf 1977, Ward 1993). Jejich teoretické vysvětlení obvykle odkazuje na schopnost fascií adaptovat se na fyzický stres. Způsob, jakým uživatel rozumí povaze těchto konkrétních reakcí fascií, pochopitelně ovlivní léčbu. Naneštěstí se o fasciích často bavíme pouze v mezích jejich mechanických vlastností. Tato série článků nejenže prozkoumá nervovou dynamiku za jejich plasticitou, ale také nabídne novou perspektivu pro myofasciální léčebné metody.


Nový objev, Golgiho reflexivní oblouk

Naneštěstí, přesné detaily nervové dynamiky fascií jsou pouze vzácně zkoumány. Cottingham představil revoluční návrh, když navrhl neurofyziologický koncept (Cottingam 1985), který byl pohotově adaptovaný dalšími autory (Ward 1993, Schleip 1989) a který ve stručnosti představíme zde: Golgiho receptory můžeme nalézt ve všech částech hustých pojivových tkání. Existují ve vazech, v kloubních pouzdrech, stejně jako kolem myotendinózní junkce (zde se jim říká Golgiho šlachová tělíska). Tyto smyslové receptory jsou naaranžované v řadách s fasciálními vlákny a reagují na pomalé natažení pomocí ovlivňování alfa motorických neuronů skrze míchu, čímž snižují tempo jejich aktivace. To znamená, že uvolňují příslušná svalová vlákna. Cottingham navrhl, že během manipulace s měkkými tkáněmi – stejně jako v pozicích Hatha jógy a během pomalého aktivního protahování, dochází ke stimulaci těchto Golgiho receptorů, což vede ke snížení tempa aktivace specifických Alfa neuronů, což zase vede ke snížení tonu příslušných tkání.

Škoda, že to není jednoduchý reflex

Naneštěstí poslední výzkum ukázal, že pasivní protahování myofasciálních tkání, nestimuluje Golgiho šlachová tělíska (Jami 1992). K takovéto stimulaci dochází pouze v případě, že dochází k aktivní kontrakci příslušných svalových vláken. Důvod tohoto faktu se nachází v uspořádání Golgiho šlachových tělísek. Jsou totiž uspořádány v řadách se svalovými vlákny. Když pak dochází k pasivnímu prodloužení svalu a jeho přidružené myofascie, většina tohoto natažení je absorbována výsledným elastickým prodloužením svalových vláken. To je pochopitelně odlišné od situace, kdy u klienta dochází k aktivní kontrakci, během které Golgiho šlachová tělíska poskytují zpětnou vazbu o změnách dynamických sil během kontrakce (Lederman 1997).

Ovšem existují i další Golgiho receptory

Znamená to, že práce na hlubokých tkáních (během které je obvykle klient pasivní) nebude zahrnovat Golgiho reflexivní smyčku? Možná, ale ne nezbytně. Tato měření byla provedena během pasivní extenze kloubu, nikoli během aplikace přímého tlaku, ke kterému dochází během myofasciální manipulace. Navíc je důležité zmínit, že pouze méně než 10% Golgiho receptorů se nachází zcela v rámci šlach. Zbylých 90% je umístěno ve svalové části myotendinózní junkce, v přechodech mezi úpony a aponeurózou, v pouzdrech a vazech periferních kloubů (Burkle a Gandeva 1990). Studie o jemné antigravitační regulaci bipedálního postoje také odhalily novou funkční roli Golgiho receptorů. Za účelem zvládnutí extrémních antigravitačních výzev při pohybu na dvou nohách naše centrální nervová soustava dokáže restartovat Golgiho šlachová tělíska a odpovídající reflexivní oblouky tak, aby fungovali jako velmi jemné antigravitační receptory (Dietz, 1992). To vysvětluje, proč k některým rovnovážným reakcím ve stoje dochází mnohem rychleji, než by trvalo nervovému impulzu dostat se z mozku do nohy. Jinými slovy - dříve diskutovaná a dobře zdokumentovaná role Golgiho orgánů (coby mechanismu zpětné vazby během dynamických změn síly při aktivních kontrakcích) pokrývá pouze část funkční úlohy těchto orgánů. Například víme jen velmi málo o citlivosti a příslušné reflexivní funkci Golgiho receptorů, které se nachází ve vazech (Chaitow, 1980) nebo v kloubních pouzdrech. Zdá se možné – přesto také poměrně spekulativní – předpokládat, že tyto méně prozkoumané Golgiho receptory mohou být vskutku stimulovány pomocí některých silnějších technik pro práci s hlubokými tkáněmi.

A pak jsou tady Ruffiniho a Paciniho tělíska

Detailní histochemická studie thorakolumbární fascie provedená na Biomedical Engineering Institute of the Ecole Polytechnique in Montreal odhalila, že je hustě osídlená mechanoreceptory (Yahia a kol., 1992). Jimi popsané receptory nacházející se uvnitř fascie, jsou tvořeny třemi skupinami. První skupina jsou velká Paciniho tělíska a o něco menší Paciniformní tělíska. Vajíčku podobná Paciniho tělíska reagují na prudké změny tlaku (ovšem ne na konstantní, neměnný tlak) a vibrace. O něco menší jsou Paciniformní tělíska, které mají podobnou funkci a citlivost. Druhá skupina jsou menší a podélná Ruffiniho tělíska, která se neodkáží tak rychle adaptovat a proto reagují na dlouhodobý tlak. Zdá se pravděpodobné, že Paciniho receptory jsou stimulované pouze rychlou manipulací a vibračními technikami, zatímco Ruffiniho zakončení budou aktivována pomalými a hlubokými technikami pro práci s měkkými tkáněmi.

Oba druhy intrafasciálních mechanoreceptorů, Paciniho/Paciniformní a Ruffiniho tělíska nalézáme ve všech typech husté pojivové tkáně, tedy ve svalových fasciích, šlachách, vazech, aponeurózách a kloubních pouzdrech. V myotendinózní junkci jsou Paciniho tělíska častější na šlašité straně (oproti Golgiho šlachovým tělískům, které jsou častější na svalové straně). Zjistilo se také, že jsou častější v hlubších částech kloubních pouzder, hlubších páteřních vazech a ve svaly obalujících fasciích jako je antebrachiální, krurální a břišní fascie nebo fascie žvýkacích svalů, boku stehna, tkáních plosky chodidel, dlaně a pobřišnice (Stilwell 1957). Ruffiniho tělíska jsou obzvláště nahusto zastoupena v tkáních, které jsou spojované s pravidelným natahováním, jako je vnější vrstva kloubních pouzder, tvrdá mozkomíšní plena, vazy periferních kloubů a hluboká dorzální fascie ruky. V oblasti kolenního kloubu jsou Ruffiniho tělíska častější na předních a zadních vazivových strukturách a kloubním pouzdře, zatímco Paciniho tělíska se nachází více v mediální a laterální oblasti kloubu (van den Berg a Capri, 1999).

Je zajímavé, že Ruffiniho zakončení jsou obzvláště citlivé na tangenciální síly a laterální natažení (Kruger, 1987), přičemž se domníváme, že jejich stimulace vede ke snížení aktivity sympatetického nervového systému (van den Berg a Capri, 1999). Zdá se, že to odpovídá obvyklým klinickým zjištěním, že pomalé, hluboké techniky mívají relaxační efekt na lokální tkáně stejně jako na celý organismus.

Naše reference

Pro představu se podívejte na obrázek 3, který ilustruje dynamiku plasticity nervové tkáně na této úrovni. Doporučujeme používat tuto ilustraci pro potřeby případné reference v rámci tohoto článku. Představte si experta, který pomalu pracuje na pojivových tkáních kolem laterálního kotníku v oblasti bez jakýchkoli pruhovaných svalových vláken (volba této konkrétní scény nám umožňuje soustředit se pouze na intrafasciální dynamiku a – pro potřeby tohoto článku – ignorovat stimulaci intrasvalových mechanoreceptorů a dalších efektů, které by bylo třeba zahrnout do analýzy práce s mnoha dalšími myofasciálními strukturami). Pokud tento expert zaznamenal 'uvolnění tkáně', co se právě stalo? Pravděpodobně můžeme říct, že jeho dotek stimuloval některá Ruffiniho zakončení, které aktivovali centrální nervovou soustavu a ta na oplátku změnila tonus některých motorických jednotek ve svalu, který je mechanicky spojený s tkání pod praktikovou rukou.

REFERENCE
-Arbuckle B.E. 1994 Selected Writings. American Academy of Osteopathy. Indianapolis.
-Barnes JF 1990 Myofascial Release: The Search of Excellence. Rehabilitation Services Inc., Paoli, PA.
-Basmajian JV, De Luca C 1985 Muscles Alive – Their Functions Revealed by Electromyography. Williams & Wilkins, Baltimore.
-Burke D, Gandeva SC 1990 Peripheral Motor System, in: Paxines G: The Human Nervous System 1:133, Academic Press, San Diego Cantu RI.
-Grodin AJ 1992 Myofascial Manipulation – Theory and Clinical Application. Aspen Publication, Gaithersburg,
-Maryland Chaitow L:1980 Soft tissue manipulation. Thorsons, Wellingborough.
-Cottingham JT 1985 Healing through Touch – A History and a Review of the Physiological Evidence. Rolf Institute Publications, Boulder CO
-Coote JH, Pérez-Gonzáles JF 1970 The response of some sympathetic neurons to volleys in various afferent nerves. J Phsiol London 208: 261-278
-Eble JN 1960 Patterns of response of the paravertebral musculature to visceral stimuli. American Journal of Physiology 198: 429-433
-Engeln H 1994 Konzert der Muskeln und Sinne. GEO Wissen Nr.1/Mai 1994:90-97 Folkow B 1962 Cardiovascular reactions during abdominal surgery. Ann Surg 156:905-913.
-Garfin SR et al 1981 Role of fascia in maintenance of muscle tension and pressure. J Appl Physiol 51(2): 317-320.
-Gellhorn E 1967 Principles of autonomic-somatic integration: physiological basis and psychological and clinical implications. University of Minesota Press, Minneapolis, MN.
-Gershon MD 1999 The Second Brain. Harper-Collins, New York.
-Glaser V 1980 Eutonie. Karl F. Haug Verlag, Heidelberg.
-Henatsch H.-D. 1976 Bauplan der peripheren und zentralen sensomotorischen Kontrollen. In: Physiologie des Menschen, Vol. 14. Urban & Schwarzenberg. München.
-Heppelman B et al. 1995 Fine Sensory Innervation of the Knee Joint Capsule by Group III and Group IV Nerve Fibers in the Cat. J Comparat Neurol 251:415-28.
-Jami L 1992 Golgi tendon organs in mammalian skeletal muscle: functional properties and central actions. Physiological Reviews 73(3): 623-666.
-Johansson B 1962 Circulatory response to stimulation of somatic afferents. Acta Physiol Scand 62(Suppl 198): 1-92.
-Johansson H et al 1991 Receptors in the knee joint ligaments and their role in the biomechanics of the joint. Critical reviews in biomedical engineering 18(5): 341-368
-Juhan D 1987 Job’s Body. Station Hill Press, Barrytown, New York Kandel ER 1995 Essentials of neural science and behavior. Appleton & Lange, New York.
-Koizumi K, Brooks C 1972 The integration of autonomic system reactions: A discussion of autonomic reflexes, their control and their association with somatic reactions. Ergeb Physiol 67:1-68.
-Kovacs FM et al 1997 Local and remote sustained trigger therapy for exacerbations of chronic low back pain: A randomized, double-blind, controlled, multicenter trial. Spine 22:786-797.
-Kruger L 1987 Cutaneous Sensory System, in: Adelman G: Encyclopedia of Neuroscience 1:293, Birkhäuser, Boston.
-Lederman E 1997 Fundamentals of Manual Therapy. Churchill Livingstone, Edinburgh Mitchell JH.
-Schmidt RF (1977) Cardiovascular reflex control by afferent fibers from skeletal muscle receptors. Handbook of physiology (eds. Shepherd JT et al.) Sect.2, vol.III, part 2, 623-658. American Physiological Soc., Bethesda, M.A.
-Oshman JL 2000 Energy Medicine. Churchill Livingstone, Edinburgh Paoletti S 1998 Les fascias – Role des tissues dans la mecanique humaine. Le Prisme, Vannes cedex, France.
-Pischinger A 1991 Matrix and Matrix Regulation: Basis for a Holistic Theory in Medicine. Haug International, Brussels.
-Reed ES.1996 Encountering the World: Toward an Ecological Psychology, Oxford University Press, Oxford.
-Rolf IP 1977 Rolfing: The Integration of Human Structures. Dennis Landman, Santa Monica.
-Sakada S 1974 Mechanoreceptors in fascia, periosteum and periodontal ligament. Bull Tokyo Med Dent Univ 21(Suppl.):11-13.
-Schleip R 1989 A new explanation of the effect of Rolfing. Rolf Lines 15(1):18-20 Rolf Institute, Boulder, Colorado Schleip R 1993 Primary reflexes and structural typology. Rolf Lines 21(3) 37-47. Rolf Institute, Boulder, Colorado.
-Schleip R 2000 Lichtblicke im Dschungel der Gehirnforschung. FeldenkraisZEIT 1:47-56, Kaubisch Verlag, Karlsfeld, Germany: Staubesand J, LiY 1996 Zum Feinbau der Fascia cruris mit besonderer Berücksichtigung epi- und intrafaszialer Nerven. Manuelle Medizin 34:196- 200.
-Still AT 1899 Philosophy of Osteopathy. Academy of Osteopathy, Kirksville, MO Stilwell D 1957 Regional variations in the innervation of deep fasciae and aponeuroses. The Anatomical Record 127(4):635-653.
-Threlkeld AS 1992 The effects of manual therapy on connective tissue. Physical Therapy 72(12): 893-901.
-van den Berg F & Cabri J 1999 Angewandte Physiologie – Das Bindegewebe des Bewegungsapparates verstehen und beeinflussen. Georg Thieme Verlag, Stuttgart, Germany.
-von Euler C., Soderberg, V. 1958 Co-ordinated changes in temperature thresholds for thermoregulatory reflexes. Acta Physiologica Scandinavica 42:112-129.
-Varela FJ, Frenk S 1987 The organ of form: towards a theory of biological shape. J.Social Biol. Struct. 10: 73-83.
-Ward RC 1993 Myofascial Release Concepts. In: v. Basmajian & Nyberg R Rational Manual Therapies. Williams & Wilkins, Baltimore, Maryland.
-Yahia L et al 1992 Sensory innervation of human thoracolumbar fascia. Acta Orthop Scand 63(2):195-197.

Poděkování umělci: Kresby jsou od Twyla Weixl, Mnichov / Německo


ZDROJ: Výňatek z Schleip R., 2003: Fascial plasticity – a new neurobiological explanation. Journal of Bodywork and Movement Therapies 7(1):11-19 and 7(2):104-116.
PŘELOŽIL: Roman Kladivo